Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 9. - Sakura Uchiha? To nemyslí vážně!

6. 6. 2010

„Měsíc… Chápeš to? Celý měsíc máme umívat nádobí…to není fér.“ Zuřila jsem,
zatímco jsem kráčela spolu s Terkou z kanceláře Tsunade.
„Myslím, že jsi té růžovovlasé huse neměla strkat tu tužku do nosu, to už bylo
zkrátka moc.“
„Bylo to gumou napřed a navíc, doktoři ji jí vytáhnou raz dva.“ Mezitím jsme
dorazily na svůj pokoj a pohodlně se usadily na postele.
„Ale tenhle trest nebyl jen za tu tužku…“
„A za co teda. Vždyť jsme ji jen trochu škádlily.“
„Vážně…?“ Terka s jedním obočím pozvedla i koutek a vybavila si předešlé dva
dny.
_
Vyšly jsme z budovy Hokage a nevěděly, co říct. Jak to tak vypadalo, tak se
skutečně nejednalo o vtip. Sakura nás dostala za úkol ´´hlídat´´, dokud se
nevrátí někdo z našeho týmu. Nevadí mi, že nás hlídá Sakura, vadí mi, že nás
vůbec někdo musí hlídat. Zacházejí s námi jako s malými dětmi, co by se nám v
takové nudné vesnici mohlo stát? Terka šla nabručeně po mojí pravici a
znechuceně pokukovala po Sakuře, která šla po mojí levici.
„Tak co chcete dělat teď?“ zeptala se mile Sakura.
„Uvázat si oprátku,“ zahuhlala Terka a já po ní zlostně sykla.
„Já nevím. Tak Tsunade nám dala docela dost peněz na koupení kostýmu, tak možná
to, ne?“ Navrhla jsem. Jak se zdálo, nákupy jsou Sakuřinina nejoblíbenější
činnost, takže radostně přikývla a začala nás tahat z jednoho obchodu do
druhého. Já pomalu ale jistě odpadla u desátého, kdežto Terka se tvářila, že
bude zvracet už v prvním. Taky jsem poznala, že Sakuřina nejoblíbenější barvou
je růžová, z čehož se Terce už vážně dělalo špatně a musela se od nás na chvíli
vzdálit, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Snažila jsem být na Sakuru hodná a
přívětivá, přece jenom nám nic zlého neudělala, tak proč. Ale neustále štěbetání
o tom, jak je Sasuke úžasný, mi po chvíli už vážně lezlo krkem. Po dalších asi
třech hodinách nakupování jsme už snad měly vše potřebné na přípravu
halloweenského kostýmu.
„Jsem naprosto grogy“ vzdychla jsem si na lavičce, na kterou jsem se unaveně
svezla. Terka jen souhlasně broukla a sedla si vedle mě.
„Tak můžeme jít k nám“ navrhla nadšeně Sakura a už si to štrádovala k dívčí
koleji, na které měla pokoj. S Terkou jsme si vyměnily významné pohledy,
pokrčily rameny a vydaly se hlemýždím tempem za ní. Sakura pokoj sdílela s
jednou holkou, která se nám první den představila, myslím jako Ino. Což mi
Sakura zakrátko potvrdila.
„Máme štěstí, Ino tu není. Ta holka mi už vážně leze na nervy. Neustále dolízá
za Sasukem, i když moc dobře ví, že chce jen mě.“ Poklepala si na hruď a začala
ohřívat vodu na čaj. S Terkou jsme si vyměnily pohledy a lá to určitě. A dál
poslouchaly, co nám chce ještě říct.
„Jej, nemám tu černý čaj, nebude vám vadit, když udělám zelený?“ Otočila se k
nám od sporáku Sakura s prázdnou krabičkou černého čaje.
„Mě to vadit nebude,“ odpověděla lhostejně Terka.
„No já bych si ten černý dala, já totiž zelený čaj nepiju,“ řekla jsem omluvně a
poslala k Sakuře prosebný kukuč.
„Tak já ho zajdu koupit, jen... nebude vám vadit, když tu chvíli počkáte?“
„Ne, ne. Jsi moc hodná,“ řekla jsem jí a postrkovala jsem ji ke dveřím.
„Tak já jdu, jen prosím pak vypněte tu vodu,“ upozornila nás ještě Sakura než
se za ní zavřely dveře.
„Proč jsi tak trvala na tom černém čaji?“ Zeptala se hned Terka, „ne že bych
nebyla ráda, že je pryč, ale…“
„Jen chci něco najít,“ odpověděla jsem a začala jsem Sakuře prohledávat
šuplíky.
„A co?“
„No, tuhle jsem slyšela, jak se nějaké holky o Sakuře baví, říkaly, že si vede
deník a že je s TÍM trapná,“ vysvětlovala jsem a pokračovala v hledání.
„S čím? S tím, že si vede deník?“
„No to nevím, právě to chci zjistit. Sakra, kdybys byla deník, kam by ses
schovala?“ Vybafla jsem na Terku, když jsem ho nemohla najít, každou chvíli se
taky Sakura mohla vrátit a to by se vysvětlovalo blbě, proč jí prohledávám
věci.
„Pod polštář,“ odpověděla Terka prostě a protočila oči. Okamžitě jsem
vystartovala k Sakuřiné posteli a koukla se pod polštář. A on tam opravdu ležel,
stejně růžový jako její věci a vlasy. Bylo toho trochu moc, mně osobně růžová
barva nevadí, ale tohle bylo přehnané. Terka byla jedním skokem u mě a společně
jsme se podívaly dovnitř. Zůstaly jsme naprosto ohromeně stát a přemýšlely,
jestli se máme smát nebo máme brečet nad její ubohostí. Rychle jsem deník
zaklapla a schovala ho k sobě do tašky. Vypnuly jsme plyn pod vodou a rychle
vystřelily z jejího pokoje. Sakuru jsme našly stát před kolejí, jak se snaží
dělat oči na Sasukeho, který ji naopak okázale ignoroval. Houkla jsem jejich
směrem, že už musíme jít, a když Sakura jen máchla rukou, otočily jsme se na
podpatku a šly. Ke chlapecké koleji to nebylo zas tak daleko, takže jsme na
pokoji byly docela brzy. Hned jsem zas vytáhla deník a když Terka pečlivě
zamkla náš pokoj, začaly jsme číst. Obsah to byl docela zajímavý. Ta holka fakt
věří, že ji Sasuke miluje a dokonce si zapisovala všechny ´´náznaky´´ jeho
lásky. Měla zde napsáno vše, co se týkalo jeho osoby. Být u nás doma, tak
Sasukemu poradím o zažádání o zákazu přibližování se, jenže jsme v jejich světě a
ten má trochu jiná pravidla než ten náš. Největší zábavou pro nás ovšem byly
podpisy snad na všech stránkách: SAKURA UCHIHA!! Tohle pro nás bylo fakt moc.
S Terkou jsme se válely po zemi a smály se, dokud nás nezastavila silná bolest
břicha. Terka se najednou vymrštila, až jsem se divila, jak to dokázala,
přeběhla ke svému nočnímu stolku a něco v něm hledala. Když se ke mně otočila, v
 rukou držela náš polaroid (to je ten velký foťák, který vám hned taky vyplivne
fotku takže nemusíte dát vyvolávat žádný film). S ďábelským úsměvem trhla obočím
a zaměřila jeho objektiv na stránky deníku. Okamžitě jsem pochopila a natočila
jí deník k lepšímu focení.
„Víš, tak mě napadá,“ začala Terka, když jsme si sedly k večeři po dobře
vykonané práci, „kdo byl ten kluk, co tam stál se Sakurou? Víš, před její
kolejí?“
„Kdoby, copak jsi nepoznala Sasukeho?“ Odpověděla jsem a zakroutila hlavou.
„Jasně že bych ho poznala,“ zamračila se Terka, „jen, neříkala náhodou Tsunade,
že je na misi s Narutem a vrátí se až zítra večer nebo pozítří ráno?“ povytáhla
obočí a čekala na moji odpověď. Na tohle jsem nic říct nemohla, žádný argument
neexistoval.
„Říkám si, jestli to byl Sasuke, tak co tu dělá? A jestli to nebyl on, tak kdo?
Navíc, teď si uvědomuju ten jeho pohled… Jako by nás viděl poprvé v životě.
Nelíbí se mi to,“ přiznala Terka a odložila svůj poloplný hrníček s čajem.
Vstala od stolu a šla ulevit tělu i mysli pod teplou sprchou. Já zůstala u stolu
a sledovala hladinu svého čaje. Už kdysi nám Kakashi ukazoval jutsu při kterém
se ninja může proměnit v někoho jiného, tehdy se mi to líbilo ale teď si nejsem
jistá. Terka vylezla z koupelničky viditelně odpočinutější, takže jsem ji tam
vystřídala a poté zalezla do postele. Jen co se mi hlava dotkla polštáře, byla
jsem tuhá.
Ráno jsem se vzbudila s tělem tak rozlámaným, jak se mi to už dlouho nestalo,
navíc jsem měla pocit, že se mi zdála nějaká noční můra, ale nemohla jsem si
vzpomenout, o čem byla. Jediné, co si pamatuju, je postava dívky s krutým úsměvem a
rudýma očima. Podívala jsem se na hodiny v mobilu a ty mi ukázaly 10:00.
Rozhlédla jsem se po pokoji a Terka už byla samozřejmě vzhůru, ale stejně budila
dojem, že se probrala jsem před pár minutami. Že by také neklidný spánek?
„Brý ráno,“ řekla jsem s nakřáplým rozespalým hlasem.
„Hmm,“ odpověděla Terka a začala si vařit kávu, bez které se dnes nejspíš
neprobere. Zašklebila jsem se nad hnědým práškem, který si sypala do hrníčku.
Káva mi už od malička smrdí, takže tenhle Terčin občasný ranní rituál nemám moc v
lásce. Přešla jsem k oknu a rozhlédla se po vesnici. Z našeho okna byl opravdu
moc pěkný výhled. Budící se Konoha je překrásná. Pod naším oknem právě šla
blondýnka s dlouhými vlasy staženými do copu a fialovém oblečení, ve které jsem
poznala spolubydlící Sakury Ino. Rychle jsem otevřela okno a nahla se tak, aby mě
zezdola viděla.
„Hej, Ino! Tady, tady nahoře!“ Zavolala jsem a počkala, až mě Ino zaregistruje.
Terka za mnou metala nadávky na mou adresu, protože se mého křiku lekla a
vysypala trochu kávy na zem.
„Jé, ahoj,“ pozdravila Ino a čekala, co po ní chci, když na ni hulákám z okna.
„Ahoj, ty jsi na pokoji se Sakurou, že?“ Ino přikývla, Terka za mnou se přestala
zabývat kávou a čekala, proč se na to ptám.
„A nemohla bys jí prosím říct, ať dnes přijde ona k nám? Není nám nějak dobře, tak
nechceme nijak moc cestovat,“ udělala jsem na ni prosebný kukuč.
„Dobře, ale nechápu proč?“
„No ona nás má ještě dnes na starost, takže…“
„Jo už si vzpomínám, že něco takového říkala. Dobře, já jí to vyřídím a rychle se
uzdravte, ať neprošvihnete zítřejší oslavu.“ Usmála se a pokračovala v cestě.
„Neboj, budem se snažit, ahoj“ ještě jsem jí zamávala a zavřela okno.
„Proč jsi ji sem zvala?“ Nechápala Terka a odložila smetáček a lopatku, která
byla součástí kuchyně a která se teď hodně hodila na úklid rozsypané kávy.
„Protože další den v jejím růžovém království bych asi nevydržela,“ rozhodila
jsem rukama a zašklebila se. Jak už jsem řekla, růžová mi nevadí, ale s mírou.
„Ale proč jsi ji zvala sem? A navíc řekla, že jsme nemocné? Takhle tu bude celý
den samotná Růžová Královna,“ přistoupila na mou hru Terka a zřejmě se jí tohle
oslovení zalíbilo, i když si jsem jistá, že kdyby jí měla dát jméno ona, tak jen
pod cenzurou.
„No vidíš to… To mi nedošlo,“ zatvářila jsem se zděšeně, Terka si jen stiskla
kořen nosu, jak to dělávala vždy, když ji ze mě začala bolet hlava, a beznadějně si
povzdechla, načež si zalila kávu horkou vodou a začala ji pomalu usrkávat.
Zhruba za hodinu, kdy jsme s Terkou už byly umyté a převlečené, někdo zaklepal na
dveře. Šla jsem otevřít a jaké bylo mé zděšení, když tam stála Sakura s milým
úsměvem a taškou něčeho neidentifikovatelného.
„Jé, ahoj,“ pozdravila jsem a pustila ji dovnitř. Terka seděla v houpacím křesle a
četla si knížku.
„To je ale překvapení,“ řekla s dávkou odporu a vrhla ke mně naštvaný pohled, já
se jen pousmála a nabídla Sakuře židli.
„Ahoj,“ pozdravila a začala vybalovat věci z tašky. Terčiného sarkasmu jako by si
ani nevšimla.
„Jsem opravdu ráda, že jsi přišla,“ řekla jsem Sakuře a nevěřícným pohledem
sledovala všechna ta jablka, pomeranče a mandarinky, které skládala na stůl.
„Co bych pro vás neudělala,“ usmála se. Terka si jen odfrkla a pokusila se znovu
začíst do knihy.
„Tak co teď? Je vám špatně? Mám vám změřit teplotu nebo tak?“ Ptala se Sakura,
zatímco ze své tašky přes rameno, kterou si přinesla s sebou, vytahovala teploměr.
„Ne, to je dobré,“ zaprotestovala jsem, jakmile jsem viděla Terčin zděšený pohled.
„Nemusíte mít strach. Jsem vyškolený medic-ninja nebo doktor, jestli to chcete
takhle.“ Uklidňovala nás Sakura a s teploměrem v ruce přešla k Terce a chtěla jí
změřit teplotu.
„Zmiz s tou věcí ode mne,“ zavrčela Terka tak naštvaně, že i já o krok couvla.
Sakura se nervózně zachichotala a teploměr raději schovala. Nálada v místnosti
rychle klesla na bod mrazu. Kousla jsem se do spodního rtu a rychle se snažila
vymyslet, co říct, aby se to tu trochu uklidnilo.
„Hele, holky, co kdybychom se šly trochu projít, co?“ Terka, která se už úplně
vzdala představy, že by si tu knihu dnes mohla dočíst, ji popuzeně zaklapla a
zvedala se k odchodu. Zřejmě pro ni bylo vše lepší než zůstat celý den zavřená v
místnosti se Sakurou. Sakura vypadala, že bude chvíli protestovat, ale když viděla
můj prosebný a Terčin naštvaný pohled, zřejmě si řekla, co může ztratit a šla s
námi. Venku bylo docela příjemně, jen kdyby nefoukal ten studený vítr. Co jsem
ale taky mohla čekat, je konec října, takže na teploty přes +30°C jsem mohla
rovnou zapomenout. Zítra večer je Halloween ale tady to vypadalo, jako by se nic
chystat nemělo, ale zřejmě s výzdobou domů všichni obyvatelé začnou až zítra. V
duchu jsem si říkala, jak je super, že se dnes už konečně zabavíme Sakury, ale
zároveň jsem se cítila zahanbena. Ona nás hlídá už druhý den a my jí ještě nic
neprovedly? To je strašné! Nadávala jsem si v duchu, ale z mého duševního
mrskačství mě vyrušilo nadšené pištění. Polekaně jsem se rozhlédla a viděla
skupinku holek, jak stojí v kruhu a o něčem…tedy spíš o někom si povídají a přímo
se u toho rozplývají. Prošly jsme kolem nich potichu a snažily se zaslechnout, co
je tak úchvatné, i když odpověď byla víc než předvídatelná – Sasuke Uchiha.
„To je příšerné, jak jsou všechny holky tady poblázněné do toho ničemného
Uchíhy.“ Zakroutila jsem hlavou a Terka okamžitě přitakala. Zato Sakura se
tvářila, jako bych právě řekla obzvlášť sprosté slovo.
„Cos to řekla??!!“ Zavrčela.
„Slyšelas, ne?“ Odpověděla jsem klidně.
„To odvoláš! Sasuke je nejúžasnější kluk, který se kdy narodil. Je dokonalý, je
cool a je nejlepší ninja ve vesnici. Jsem přesvědčená, že kdyby chtěl, tak přemůže
i samotnou Hokage. Je neporazitelný,“ spráskla ruce Sakura a v jejích očích se
objevilo skoro až náboženské zanícení.
„Neporazitelný? Já ho složila hned při našem prvním tréninku.“ Pozvedla obočí
Terka.
„Jo, to si pamatuju. Ležel na zemi a kňučel jako holka,“ začala jsem se smát.
Terka se také ušklíbla.
„COŽE??!! Jak jste se opovážily ublížit MÉMU Sasukemu?“ Vřeštěla a chvíli to
vypadalo, že nás snad i uhodí.
„Sakuro, on není tvůj! Uvědom si to,“ zakroutila jsem hlavou.
„Ano, stejně jako nikdy nebude tvůj Naruto, co?“ Zatvářila se dost nenávistně
Sakura a vrhla ke mě vítězoslavný usměv. Já oproti tomu ztuhla. Jak to může
vědět? Jak ví, že se mi líbí?
„Jak to víš?“ Zeptala jsem se jí a zamračila se. Terka stála vedle mě a vypadala
dost překvapeně.
„Mám oči a taky uši. Bohužel tě musím zklamat. Naruto odjakživa miluje mě a u
tebe je to jen možnost, jak upoutat mou pozornost. Asi si ten jeho slepičí
mozeček myslí, že když bude s jinou, tak začnu žárlit a poběžím za ním.“ Odfrkla
si. Sklopila jsem pohled. To není možné. To by přece neudělal. Takže je to, co
řekla Hinata, pravda? Opravdu má oči jen pro tuhle růžovou husu?
„No tak holky. Klid, hele, co kdybychom šly zpět na pokoj? Já už mám toho
čerstvého vzduchu dost. Co vy na to? Přece se poslední den nepohádáme?“ Skočila
mezi nás Terka. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím a slyším. Terka se nás snaží
uklidnit a ani se mě nezastane? To je snad zlý sen. To musí být sen.
„Dobře. Tereza má pravdu. Omlouvám se, kamarádky?“ Podala mi Sakura ruku na
usmířenou, ale v jejích očích zůstal odlesk toho, že ona je ta, co vyhrála. Už- už
jsme se nadechovala, abych jí řekla, kam si může tu svou omluvu strčit, ale
zastavil mě Terčin pohled. Hrály jí v něm ohýnky rošťáctví. Mrkla na mě a trhla
hlavou směrem k Sakuře. Ona něco kuje! Proto to divadélko předtím?
„Dobrá, příjmám. Navždy dobré,“ usmála jsem se a potřásla si se Sakurou.
„Dobře, jsem ráda, že jste se usmířily. Tak, teď nás prosím omluv,“ začala Terka a
začala mě pomalu od Sakury tahat, „uvidíme se tak za hodinu u nás?“
„Ale počkat, já na vás mám dávat pozor,“ začala protestovat Sakura.
„Ale no tak. Chceme se jen na něco zeptat…Hokage. Víš, je to osobní,“ přesvědčovala
ji Terka.
„No tak dobře. Za hodinu budu u vás,“ řekla dost nedůvěřivě Sakura a pomalu
začala odcházet. Terka mě čapla za ruku a rychle se mnou běžela do centra
vesnice. Na ruce budu mít určitě otlaky, ale co naplat.
„Hej! Kam jdeme? Hokage je jiným směrem,“ křikla jsem na ni a Terka se zastavila.
Málem jsem do ní narazila. Musela jsem se jí vyhnout, ale zakopla jsem o své
vlastní nohy a rozplácla se na zemi.
„Tobě to ještě nedošlo, co? Nejdeme za Hokage. Jdeme do kopírky. Musím si něco
rozmnožit,“ pomohla mi na nohy a dál šla do jednoho obchodu, ve kterém byla
kopírka. Já čekala venku a přemýšlela jsem, co tak nutně potřebuje rozmnožit.
Když se Terka vrátila, nesla v rukách celý štos papírů. Přemohla mě zvědavost,
musela jsem se podívat. Když jsem to uviděla, hned mi došlo, co má Terka v plánu.
Rozešly jsme se domů, kde jsme připravily naši dokonalou odplatu…
…A skutečně, o hodinu později na dveře našeho pokoje někdo zaklepal. Terka šla
otevřít, zatímco já si sedla za náš jídelní stůj. Před sebou rozevřený její deník
a dělala jsem, že jsem do něj opravdu zažraná. Sakura vešla s milým úsměvem.
Okamžitě, jakmile mě viděla, hodila ke mně povrchní úšklebek. Jen se směj, za
chvíli budeš brečet, pomyslela jsem si a posunula si deník blíž k sobě, abych na
něj upozornila. Sakura ke mně přešla a na knihu pohlédla.
„Co to čteš? Leporelo? ...Moment, to je můj deník!“
„Jo!“ Usmála jsem se na ni.
„Kdes ho vzala? Kateřino, ten deník je plný mých soukromých a osobních věcí!“
vrčela.
„Teď už je veřejný,“ řekla sladce Terka stojící u okna a vyhodila z něj několik
těch namnožených papírů, na kterých byl ofocené její tajné zápisky. S ledovým
klidem hleděla Sakuře do rozzuřených očí a přímo před ní vyhodila další stránky
z okna. Přímo na ulice Konohy, kde si je mohl přečíst každý, a podle smíchu, který
se zezdola ozýval, už se tak dělo. Sakura celá rozzuřená přešla k Terce a dala jí
pořádnou facku. Terka chvíli stála s hlavou na stranu a už se chystala, že se
otočí a jednu Sakuře vrazí, když uslyšela z pokoje dusivý zvuk, který ji donutil
se podívat dřív. Sakura se zmítala uprostřed pokoje, na jejích zádech byla
Terčina kamarádka Katka a aby toho nebylo málo, Sakura měla v nose zaraženou
tužku, o které byla přesvědčená, že si s ní Katka před Sakuřiným příchodem hrála.
„Terku nebudeš mlátit ty jedná hnusná růžová palice, je ti to jasné?“ Křičela
jsem jí do ucha a pevně se držela jejích zad.
_
„Proto jsme dostaly ten trest,“ řekla Terka a podívala se z okna.
„ Jo, proto,“ řekla jsem a nakrčila jsem nos.
„Jo, proto. A mohl být o polovinu kratší, kdyby ses nehádala,“ vyčetla mi.
„Já se přece nehádala. Jen jsem Tsunade hlasitěji vysvětlovala, jak to bylo
doopravdy a že si ta růžová nána vymýšlí.“
„Jo a Tsunade jsi nazvala zkorumpovanou rašplí, pokud si dobře pamatuju. Hele, já
už to nechci řešit. Zítra je ten zatracený Halloween a já se chci aspoň dobře
vyspat, když už celý zítřejší den bude na pytel.“ Řekla Terka a zalezla do
postele. Mě nezbylo nic jiného než ji napodobit, ale z jiného důvodu. Já se
nemohla dočkat. Doufám, že to bude zábava.

.jpg.jpg

Tak a ještě jeden pohled na naši milovanou Sakuru XD

Otázky nedávám ale diplomky udělám, už jen za tu věrnost XD

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Jacob, 7. 6. 2010 22:54)

Můžeme být rádi, že tu je další kapitola. Teď zase můžeme půl roku čekat...

= ^__^=

(Kagome/Kurama, 6. 6. 2010 14:20)

Jo! Neporazitelný Sasuke Uchiha, který málem přišel o...schopnost plodit xDDD To Sakuře asi zvedlo mandle, to už by nemohla být pravá Sakura Uchiha se vším všudy O_o xDD Hej to nee xD No a šupem s tím Halloweenem, ať ti můžu poslat ten připravený komentář xDD Z té Sakury fakt nemůžu, ať žijí veřejné - tajné deníky! :D