Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 8. - Nepotřebujeme chůvu!!

13. 12. 2009

Seděla v křesle, začtena do příběhu, který stvořil spisovatel a doktor Robin Cook.  Místnost, kterou již měsíc a půl nazývala domovem, osvětlovala pouze lampička postavena na stolku vedle ní. Zrovna se mentálně přenesla na operační sál k náročné operaci mozku, když se potichu otevřely dveře a do pokoje vešla postava v bílé košili. Okamžitě v ni poznala svou kamarádku a spolubydlící, ale moment…neměla být v nemocnici.

„Co tady děláš? Jak to že nejsi v nemocnici?... A jak to že jsi mokrá?“

Okamžitě jsem ztuhla a nedokázala jsem ji na její otázky odpovědět. Co jsem ji měla říct? Pravdu? To by mě čekal osud horší než smrt. Čekala jsem, že už bude spát a já do rána vymyslím důvěryhodnou výmluvu o tom, proč mě našla v mé posteli a ne v nemocnici. Jenže teď tu stála přede mnou s rukama v bok a já si přepadala jako dítě, které načapají při krádeži. Chtěla jsem zvednout pohled od podlahy, ale bála jsem, co uvidím.

„Tak co se stalo?“ Naléhala dál Terka, jenže já nevěděla, jak ji mám odpovědět. Terku zřejmě už moje mlčení přestalo bavit tak přešla ke mně a pak si všimla mých opuchlých očí. Povzdychla si a došla mi pro velkou osušku, abych se zahřála a osušila. Přehodila mi ji přes ramena, donutila mě si sednout na postel a sedla si vedle mě.

„Tak povídej, proč jsi mokrá?“

„Venku pršelo“ odpověděla jsem první věc, která mě napadla, abych ji nemusela říkat pravdu.

„Vážně?“ Podivila se „já si ničeho nevšimla“ poté se znovu zamračila „tak si tu přestaň vymýšlet pohádky a řekni mi pravdu.“ V očích se mi znovu zaleskly slzy. Měla bych ji to říct, jenže, jak na to bude reagovat? Rozhodla jsem se jen pro část pravdy.

„Fajn, ale nebudeš mě přerušovat jo?“ Počkala jsem si, až otráveně přikývne na souhlas a pokračovala „Když jste odešli šla jsem si lehnout, zdál se mi sen, ve kterém jsem viděla, že někomu ublížím, když se nenaučím plavat. „Terka nakrčila obočí, zřejmě si začínala dávat dvě a dvě dohromady „utekla jsem z nemocnice a šla do sportovního centra…do bazénu.“ Terka vyskočila na nohy a zatvářila se jako bůh pomsty.

„Zbláznila ses? Neříkej mi, že jsi tam šla sama uprostřed noci se učit plavat! Vždyť ses mohla zabít, dochází ti to?“ Opět jsem rychle sklopila hlavu a mít tu možnost tak sklopím i uši.

„Jo“ pípla jsem „došlo mi jaká je to blbost, když mě Naruto zachránil…“

„Počkej, Naruto?“ Přerušila mě opět Terka a s pozvednutým obočím čekala, až ji to vysvětlím.

„Jo, Naruto. Z ničeho nic se tam objevil a vytáhl mě z vody. Nebýt něj tak jsem se utopila.“ Terka se zhluboka nadechla, aby se uklidnila a přešla k oknu.

„Tak proto odsud tak rychle vystřelil. Viděl tě, jak utíkáš z nemocnice.“ Poznamenala a dívala se na ten perfektní výhled na nemocnici, který máme ze svého pokoje.

„A co bylo pak?“ Zeptala se, když přešla zpátky a opět si sedla vedle mě na postel.

„Pak? Pak jsme si povídali „ dopověděla jsem neurčitě a cítila, jak se mi do tváří řine krev.  Terka se ušklíbla a já věděla, že se probudilo její zvědavé já.

„Povídali? Ale nějak se červenáš. Nebylo náhodou i něco víc? Třeba pusa?“

„Ne! To bych Hinatě neudělala!“ Vykřikla jsem hned.

„Hinatě? Proč do toho taháš Hinatu?“ Nechápala Terka, a proto se mírně mračila.

„No, když jsi ty měla ten výpadek s ohněm, který nám ukázal Sasuke hned na začátku rozhodla jsem se, že tě nebudu rušit. Spala jsi a vypadala dost unaveně a víš, že já u všeho nadělám hrozný hluk tak jsem se šla projít po vesnici. Náhodou jsem tam narazila na Hinatu. Povídaly jsme si o všem možném. Je to opravdu moc milá holka ale chtělo by to zvednout sebevědomí. No a během naší konverzace jsme se dostaly na nesmrtelné téma-kluci.“

„…takže jsem teď sama a jsem docela spokojená, po mých zkušenostech. A co ty? Máš přítele? Jak jsem se tak koukala, máte tu fakt pěkné kousky. Tedy kromě Sasukeho ten mi přijde jako studenej psí čumák ale paradoxně má nejvíc obdivovatelek.“ Zakroutila jsem hlavou a sledovala skupinku holek, kolem kterých jsme právě procházely, jak živě debatují o skvělém Uchihovi.

„No… Já taky nikoho nemám…ale líbí se mi.“ Začala dost nesměle Hinata a začala před sebou mlít ukazováčky jako mlýnkem.

„A kdo? Povídej. Znám ho?“ Zeptala jsem se netrpělivě ale pak mi došlo jaká to byla blbá otázka vzhledem k tomu že tu z kluků zatím znám jen Naruta a Sasukeho, ale k mému překvapení Hinata přikývla na souhlas.

„A kdo?“

„N-N-Naruto“ špitla a zrudla jako rajče. Mě oproti tomu jako by polili studenou vodou. Líbí se nám stejný kluk. To není dobré. Silou vůle jsem se přinutila k úsměvu.

„Vážně? Naruto?“

„Jo. Je úžasný a velmi citlivý, svým způsobem. Chtěla bych mu říct co k němu cítím jenže kdykoliv ho vidím začínám koktat, slova se mi vypaří z hlavy, zrudnu a v tom horším případě, omdlím. Navíc on má plnou hlavu Sakury.“ Povzdechla si Hinata smutně.

„Hele Hin,Naruto je moc milí a hodný člověk. Ten by tvé city určitě úmyslně neranil. Řekni mu, co k němu cítíš. Co ty víš, třeba budeš příjemně překvapená.“ Šibalsky jsem na ni mrkla a sledovala jak, přesně jak řekla, zrudla. Opět jsem se usmála, ale tentokrát nenuceně ale povzbudivě. Z toho co mi o sobě vyprávěla, o své rodině, o svém otci který ji podceňuje, si zaslouží být šťastná.

„A co ty?“ Zeptala se mě najednou, čímž efektivně změnila téma. „Líbí se ti tu někdo?“

„Mě? No…Já-já M-možná“ snažila jsem se vzpomenout na nějakého jiného kluka, kterého jsem viděla, když nás Kakashi představoval ,ale jako na potvoru jsem v hlavě měla jen Naruta a ten jeho úsměv.

„Je to jeden kluk s dlouhými vlasy…“

„Neji?“ Vykřikla překvapeně Hinata.

„No pokud to je ten kluk se znuděným výrazem a náušnicemi v uších pak je to on.“

„Ale ne, to je Shikamaru. Tak tobě se líbí? No páni , tak to bys mohla…“

 

„Co bych mohla, jsem už nějak nevnímala.“ Dokončila jsem vyprávění. Terka se mě podívala výrazem-jako jsi normální, a jen nevěřícně zakroutila hlavou.

„Takže ses držela zpátky jen kvůli Hinatě? To nemyslíš vážně? Mysli taky trochu na sebe!  Tebe by nemrzelo, kdys ho viděla s Hinatou?“

„Samozřejmě že mrzelo ale…ona si ho zaslouží víc než já.“ Řekla jsem smutně. Už-už se Terka nadechovala ,aby mi řekla něco pěkného od plic, ale já ji stihla přerušit dřív.

„Jsem unavená, jdu spát“ s těmito slovy jsem se zvedla, šla se převléct do noční košile a ulehla do postele.

„Doufám že brzo usnu“ zaprosila jsem v duchu a naštěstí se tak i stalo ale jako na potvoru, o kom myslíte, že se mi zdálo...?

__

Naruto přišel do svého pokoje poněkud zmatený. Jeho spolubydlící Sasuke už dávno spal tak se snažil být co nejtišší. Převlékl se do pyžama a zalezl do postele. Na jeho nočním stolku leže kniha o hvězdách a souhvězdích. Otevřel knihu tam kde měl záložku a pečlivě si pročítal článek o hvězdě Spika. Toto byl jediný článek, který byl schopný si zapamatovat. Původně chtěl trumf s tím, že miluje hvězdy, vytáhnou na Sakuru, až s ním půjde na rande, ale dnes se mu to také hodilo ovšem, nedopadlo to podle jeho představ. Vztekle zaklapl knihu.

„Co jsem udělala špatně“ ptal se sám sebe, zhasnul lampičku a pokusil se usnout

__

Ráno jsem vstala s příšernou náladou. Nebe jako by mou náladu vycítilo a zatáhlo se šedivou pokrývkou. Nevypadalo to na déšť, ale byla zima a foukal nepříjemný vítr. Podzim je tu pomyslela jsem si. S Terkou jsme už včerejšek neprobíraly, ale já stejně věděla, že si o mně myslí že jsem idiot. V určitém směru jsem ji musela dát za pravdu, pohled na Naruta jak šťastně kráčí vesnicí ruku v ruce s Hinatou, mi nějak nesedí. Zrovna jsem se dooblíkala když do našeho pokoje jako velká voda vtrhla Tsunade.

„Co tady děláš?!“ Zahromovala a na čele ji tepala ošklivá modrá žíla.

„Já…Já“ koktala jsem.

„Ty co?“ Pouštěla dál hromy a blesky Tsunade.

„Já nesnáším nemocnice, musela jsem od tamtud pryč.“ Bránila jsem se.

„Ty jedna hloupá holko!!“ Zakřičela, až jsem se mírně přikrčila „jasně jsem ti řekla, že máš zůstat ležet. Protijed neměl dost času na to, aby se pořádně vstřebal.“ Řekla skoro až lítostivě Tsunade.

„Ale ne, vstřebal se výborně“ vyhrnula jsem si nohavici „vidíte? Žádná papuč.“

„No to jsem sice ráda, že ti otok splaskl, ale tvé tělo je stále vystaveno velké dávce jedu. Dnes ráno ti měla sestra donést druhou dávku, tu která by to vše spravila, ale když našla jen prázdnou postel, lekla se tak že nádobku upustila a protijed se vylil.“

„Tak připravte nový“ poprvé se do debaty zapojila i Terka. Ale, asi to neměla dělat, boží hněv se totiž otočil na ní.

„Myslíš, že je to tak jednoduché? Když jo tak si ho připrav sama. Navíc k přípravě potřebuju jed toho hada, co ji kousl a ten nemám.“

„Vy jste ho zabila?!“ Vykřikla Terka jako by zapomněla, s kým mluví. Když jsem je tak sledovala, jak se baví, dostala jsem nápad, že bych se mohla zdejchnout, proto jsem se pomalu a hlavně potichu kradla ke dveřím.

„Ne, nezabila jsem ho. Pustila jsem ho zpět do přírody… Kačeno, okamžitě se vrať!“ Zavrčela Tsunade.

„Jak mě sakra může vidět, když je ke mně zády?“ Lamentovala jsem v duchu.

„No každopádně jsi díky své hlouposti…nechci říct v ohrožení života, protože to tak není, ale zkrátka se můžou vyskytnout vedlejší účinky, kterých si ty nejspíš ani nevšimneš. Proto apeluji na tebe Terezo, dávej na ni pozor jasné?“ Řekla to hlasem, který nedovoluje žádnou zápornou odpověď, takže Terce nezbylo nic jiného než souhlasit. Poté se Tsunade opět zvedla z postele, na které do teď seděla a vydala se ke dveřím. Než však odešla, ještě jednou se otočila.

„Dávejte na sebe pozor.“ A zmizela. S Terkou jsme si vyměnily trochu vystrašené ale hlavně nechápavé pohledy, než nám došlo, že jdeme pozdě a rychle jsme vyrazily na místo srazu s kluky a Kakashim.  Když jsme došly na místo srazu, docela nás překvapilo, že tak už Kakashi je a netrpělivě nás vyhlíží. Když jsme k němu přiběhly, jen kývnul hlavou na náš pozdrav. A začal ve své zadní příručním pouzdře něco hledat.

„Váš trénink jde víc než dobře“ prohlásil jen tak mimochode když konečně našel, co hledal „proto jsem se rozhodl vás víc zaměstnat. Toto jsou papírky, které reagují na chakru“ zamával nám před očima docela obyčejnými papírky čtvercového tvaru „ pomohou nám zjistit jakého živlu je vaše chakra.“

„Chakra má nějaký živel?“ Zeptala jsem se nevěřícně a vypadalo to jako bych to vzala Terce přímo z pusy.

„Ano. Stejně jako země se dělí na čtyři hlavní živly – Země, Vzduch, Oheň a Vodu, stejně tak se dělí i chakra akorát s tím rozdílem že chakra má živlů pět. Tím pátým je energie, v případě chakry je to blesk. Pokud například máte chakru Zemního původu budou pro vás používání zemních jutsu naprostou maličkostí. Vaše chakra se těmto jutsu nebude vzpírat, pokud se ovšem pokusíte o jutsu například vodní jen marníte čas. Nic se nestane, vaše chakra na to nebude reagovat.  Chápete?“ S Terkou jsme přikývly, i když já trochu váhavě.

„Dobře tak přikročíme rovnou k určení.“ Každé z nás podal jeden papírek.

„Dobrá, zavřete oči a představte si že chakra je jako krev která protýká vašimi žilami“ zavřela jsem oči a začala si to představovat „nyní jako by jste tuto krev chtěli nechat protéct tímto papírkem který se stal vaší součástí a ukáže se jaký typ chakry máte.“

„Jak se to pozná?“ Zeptala jsem se ještě dřív, než jsme si s Terkou mohly cokoliv představit. Kakashi se už nadechoval k odpovědi, když se vedle něj objevil kouř, ze kterého s hlasitým prásknutím vyšel starý bělovlasý muž, o kterém jsme už věděli, že se jmenuje Jiraya a že to je pěkný úchyl.

„Tak co Kakashi kdy vyrazíme?... Ou, dámy, neznáme se od někud?“ Zeptal se hned, jak si nás všimnul. Okamžitě zapomněl na Kakashiho a každou z nás objal kolem ramen. S Terkou jsme se na něj podívaly jako na idiota první třídy a snažily se setřást jeho ruce.

„Ero-senin okamžitě je nech“ rozčiloval se Naruto a bodal Jirayu prstem do hrudi.

„Ou, ony jsou už tvoje? Promiň prcku, nerad ti lezu do zelí ale, když já si nemůžu pomoct, když vidím tak kvalitní zboží“ laškovně na nás mrknul a Terka měla co dělat aby po něm nevystartovala a jednu mu nevrazila.  Kakashi si odkašlal a tím na sebe strhl veškerou pozornost. Musím uznat, že tím i zachránil situaci.

„Jak jsem začal už předtím, než jsme byli vyrušeni“ hodil vyčítavý pohled k Jirajivi který se zatvářil jako svatoušek „poznáni živlu je celkem jednoduché.“

„Ty jim už určuješ živel chakry?“ Jiraya vypadal víc než překvapeně.

„Ano, musím je nějak zabavit, když tu nebudu.“

„Dobře ale není to trochu brzo?“

„Možná je ale stejně to udělám a teď mě prosím nechte jim to vysvětlit do konce.“ Jiraya zvedl ruce v poraženém gestu a konečně pustil Kakashiho ke slovu.

„Tak, na co ses to ptala?... Ach, ano, jak poznáš živel z papírku. Velice jednoduše. Když je tvým živlem oheň, papírek shoří, když voda, papírek se rozmočí, se zemí se změní v prach, vítr ho rozřízne vejpůl a blesk skrčí. Toto je nejjednodušší způsob jak na to přijít. Takže jak jsem říkal na začátku, nechte vaši chakru protéct papírkem a uvidíme.“ S Terkou jsme na sebe hodily poslední pohled, než jsme zavřely oči a představovali jsme si to co nám Kakashi poradil. Po chvíli, která se mi zdála nekonečná, mi papírek v ruce cuknul, ozvalo se slabé prasknutí a cítila jsem jako by se něco pálilo. Vedle sebe jsem slyšela stejné prasknutí jako to moje, tak to má Terka stejný živel jako já? Slyšela jsem jak Jiraya slabě zalapal po dechu, až tento zvuk mě přinutil otevřít oči. S mým papírkem se nic nestalo, jen se z něj mírně kouřilo, ale jinak se zdál být v naprostém pořídku. Terčin papírek vypadal stejně, jen slabě doutnal nic víc.

„Kakashi víš, co to znamená?“ Zeptal se Jiraya nevěřícně. Kakashi slabě přikývl a třeštil své oči (pardon oko) na naše papírky. I Sasuke vypadal dosti překvapeně, jen Naruto vypadal, že ví nejspíš to co my-nic.

„Co to znamená?“ Předběhla mě Terka s otázkou.

„Že jeden papírek je pro vás málo“ odpověděl jako by stále v šoku Kakashi.

„Cože?“ Stále jsem nechápala, jak jako málo?

„To že vám papírek v ruce vybouchl, znamená, že se nemohl dohodnout s chakrou který živel ukáže dřív. Je to znamení, že v těle proudí víc živlů než jeden.“

„Chakra může mít i víc živlů než jeden?“ Vykřikla jsem víc než překvapeně.

„Ano, já například mám všech pět“ řekl jako by pyšně Kakashi a ušklíbal se naším překvapeným tvářím.

„Kakashi, víc než jeden? Uvědomuješ si, jak dlouho tu jsou?“ Snažil se šeptem Jiraya bavit s Kakashim ale my je stejně slyšeli.

„Ano uvědomuju ale jak sám vidíš tak to je.“ Odpovídal mu stejně šeptem Kakashi.

„Ale jestli se jejich chakra zvětšuje tímto způsobem, můžou být v nebezpečí.“

„Jo a proto doufám, že se nic nestane.“ S Terkou jsme se na sebe podívali s docela překvapeným výrazem, v nebezpečí? Co tím sakra Kakashi myslel. Nad tím jsme ale neměli čas dlouho uvažovat, jelikož jejich debata skončila a Kakashi se nám opět začal věnovat.

„Dobrá, každá si vemte dva papírky, do každé ruky jeden a zkuste to znova“ řekl a podal nám příslušné papírky. Dobrá, tentokrát jsem ovšem oči odmítla zavřít, chtěla jsem vidět, co se stane. Opět se chvíli nedělo nic, ale pak mi jeden papírek v ruce dočista shořel na popel a ten druhý se po chvíli roztrhl na půl. Překvapeně jsem koukala na své černě zbarvené prsty od sazí a na dvě půlky druhého papírku a otočila se na Terku. Ta v ruce měla oba dva papírky, ovšem jeden byl tak promočený, že z něj ještě teď odkapávala voda a z druhého bylo skrčené cosik.

„Výborně“ řekl až skoro s úlevou Kakashi „teď, který papírek se vám změnil jako první?“

„Mi ten první shořel“ řekla jsem a ukázala své prsty špinavé od sazí „ a ten druhý se mi pak rozpůlil.“

„A mi se první rozmočil a pak ten druhý skrčil“ řekla nezaujatě, ale stejně jsem ji v očích viděla jiskřičky štěstí nad tím že má blesk.  

„Dobře“ poté se otočil na kluky „Já teď musím jít na misi s Jirayou-sama tak doufám, že se na vás mohu spolehnout a holky pohlídáte a přitom je něco naučíte.“

„Na misi? Kvůli Akatsuki?“ Zeptal se Naruto a z jeho hlasu byl slyšet hněv a také…strach? Sasuke se tvářil jen naštvaně. Já s Terkou jen postávala vzadu a sledovala jejich debatu.

„Ano Naruto. Bohužel je to tak“ odpověděl místo Kakashiho Jiraya a pohledem šlehl po Sasukem.

„Promiňte“ začala jsem mírně „ale, kdo jsou ti Akatsuki?“ Stočily se ke mně čtyři páry očí, ale nikdo se neměl k odpovědi.

„Tak kdo to je?“ Přidala se mě Terka, kterou to beze sporu taktéž zajímalo. Kakashi se podíval na Naruta a jako by nečekal na nic jiného než na jeho souhlas, začal vyprávět.

„Aby, jste tomu rozuměly. Tady to chodí jinak, než jste zvyklé u vás. Tady se dějí věci, které vědci u vás pokládají za nemožné…“

„Jo toho jsem si v okamžiku, kdy jsem vylezla na strom bez pomoci rukou, všimla.“ Přitakala jsem Kakashi sice přikývl, ale podíval se na mě výrazem, ať už nepřerušuju, tak jsem se raději rozhodla mlčet.

„Ano dějí se tu, pro vás divné věci, lidé u nás dokážou divné věci a dokonce tu žijí bytosti jako vystřižené z hororové knížky. Mezi ně patří i devět démonů, rozdělených podle síly a počtu ocasů. Jeden z nich zaútočil i na naši vesnici. Před šestnácti lety. A jediný způsob jak se takového démona zbavit je že se zapečetí do člověka, většinou do dítěte. A toho, který napadl naši, vesnici zapečetily do…“

„Mě“ dokončil Naruto. S Terkou jsme na něj otočily pohled. Načež začal Kakashi zase vyprávět.

„A dále tu existuje jistá zločinecká organizace, která si říká Akatsuki. Ti si dali za cíl, že najdou všechny démony nebo lidi, kteří mají v sobě démony, jako například Naruto a jejich sílu si zotročí. Ovšem vyndat démona z lidského těla je pro nositele smrt. Proto musím jít na misi zde s Jirayou-sama a zjistit jejich plány a jejich pohyb.“ Dokončil Kakashi a odmlčel se.

„Tak proč na ně nezavoláte policii, nebo něco takového“ zeptala jsem se, když jsem popadla dech. Ty necelé dva měsíce mě naučili, že mám věřit i neuvěřitelným věcem. Sasuke se jen ušklíbl a rozhodl se moji otázku ignorovat. A nejspíš to bylo dobře, teď mi došlo, jak hloupá otázka to byla. Přinutila jsem své dřevěné nohy k pohybu a přešla k opodál stojícímu Narutovi, ten stál se sklopenou hlavou a v ruce drtil mikinu. Teprve když jsem stála těsně u něj, zvedl hlavu a očima tápal po známkách znechucení či nenávisti. Nic takového ovšem nenašel, ani u mě, ani u Terki. Chytla jsem mu ruku, kterou svíral mikinu. Naruto aniž by řekl půl slova, si vyhrnul mikinu a tím odhalil spirálku na jeho holém břiše.

„Tohle je pečeť, sem mi Kyuubiho, tak se můj démon jmenuje, zapečetili.“ Stále jsem tam, s rukou na jeho břiše jako bych čekala kdy Kyuubi kopne. Najednou jsem v sobě cítila velkou potřebu ho obejmout a tak jsem to udělala.

„Vím, že nemá proč ale, je mi to líto.“ Zašeptala jsem mu do ucha a stále jej objímala. Naruto mě taktéž objal a já věděla, že mě pochopil.

„Dobrá bando, nemáme čas. Musíme rychle jednat. Já budu tři dny pryč a od vás dvou“ ukázal na Sasukeho a Naruta „očekávám, že se o holky dobře postaráte a že je něco naučíte.“

„Moment! Vy jste to myslel vážně? Že je máme učit jak zacházet s živly chakry.“ Zeptal se dost překvapeně Sasuke.

„Ano myslel.“ Potvrdil Kakashi.

„Ale neumí ani pořádně ovládat svou chakru, jak je máme něco takového učit… Vždyť ani neumí chodit po vodě“ prskal dál Sasuke. Tak moment, řekl po vodě?!

„Dobrá, tak je to nauč. Já jsem zpět za tři dny, doufám, že to zvládneš.“ Řekl s milým úsměvem Kakashi otočil se a spolu s Jirayou zmizel v obláčku kouře. Sasuke tam stál na místě a koukal se na místo kde Kakashi zmizel. Naruto k němu přešel.

„Tak co budem dnes dělat, sensei“ rýpnul si a sledoval jako Sasuke dostává tik do obočí. Sasuke se ovšem nechtěl nechat zahambit a zavelel „nic, dnes se trénink ruší. Zítra přijděte ve stejnou dobu jako dnes“ a s tím zmizel i on. No nic, pokrčila jsem rameny a rozešla se směrem domu, nějak jsem se cítila unavená. Stále jsem za sebou slyšela kroky dvou lidí, jak šli za mnou Terka a Naruto ale když jsme míjeli patro, kde měli kluci pokoj (náš je ještě o patro víš, přesně nad pokojem Sasukeho a Naruta) kroky utichly. Otočila jsem se,  Naruto tam držel Terku za rukáv a ukazoval mi, ať jdu, že Terka za chvíli přijde. Pokývala jsem hlavou a pokračovala do postele, na kterou jsem se těšila nejvíc. Dveře pokoje jsem nechala otevřené, ať nemusím jít Terce otvírat a šla jsem si připravit horký čaj. Z chodby jsem slyšela huhňání, kterému jsem nerozuměla, tedy do chvíle kdy…

„Na mě to nesváděj blbečku. Za to že to nemáš srovnané, s holkama odsuď, já nemůžu. První si to vyřeš s Hinatou a pak to zkus znova. Sbohem.“

Zasekla jsem se uprostřed pohybu a překvapeně zírala na dveře, kterými právě vcházela Terka. Ta jakmile zavřela dveře, otočila se a zjistila, že jsem je slyšela, znejistěla.

„Co to mělo znamenat?“

„Já-víš, poradila jsem mu… tak trochu… jak na tebe. Ale s tím že se do toho přimotá Hinata, jsem nepočítala. Už mě nebavilo vidět tebe a jeho jak kolem sebe procházíte a nic si neřeknete. K tomu že tě má rád, se mi přiznal sám, tak jsem ho jen postrčila správným směrem… Zlobíš se?“ Zeptala se nejistě. Chvíli jsem mlčela, musela jsem si to srovnat.

„Nezlobím se“ odpověděla jsem s úsměvem „myslela jsi to dobře, ale na dohazovačku si už nehraj, nebo začnu taky a Sasuke se nebude stačit divit.“

„Sasuke?“ Skoro až vykřikla překvapeně.

„Jasně, myslíš, že to nevidím?“ Nahlas jsem se rozesmála.

„Co je ti k smíchu?“ Zamračila se na mě Terka.

„Nic jen, je směšné že u jiných to vidíme ale u sebe nic“ chvíli jsme na sebe koukaly, než jsme vyprskly smíchy a smály se tak dlouho až nás začalo bolet břicho. Poté jsem si lehla do postele a po několika hodinách povídání o všem možném jsme usnula. Probudilo mě až bouchání na dveře. Terka zvedla hlavu od rozečtené knihy a šla otevřít. Za dveřmi stála Shizune se svými hnědými deskami.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale máte jít hned za Lady Tsunade.“ Řekla a pokynula nám ať ji následujeme. Opět jsme museli čekat, než nás vyzve tiché „dále“ a mohly jsme vejít do kanceláře Hokage. Tsunade jako vždy seděla za stolem, který se topil v papírech. Pokynula nám, ať si sedneme na připravené židle a řekla Shizune ať pro něco dojde.

„Takže děvčata“ začala mile „slyšela jsem, že už víte pravdu… O Narutovi“ upřesnila, když jsme obě začaly uvažovat jakou pravdu myslí. Sborně jsme přikývly.

„Doufám, že se nic nemění. Nechcete třeba přejít do jiného týmu, že ne?“

„Ne v žádném případě.“ Odpověděla jsem pobouřeně, jak si tohle může myslet.

„To je dobře, stejně nemáme kam vás přeřadit. Jsem ráda, že jste rozumné a nebude se k němu chovat jinak nebo dokonce s odporem. Ale přejděme k hlavnímu tématu, kvůli kterému jste tady.“ No konečně, řekla jsem si v duchu a snažila se potlačit zívnutí.

„Mám pro vás nemilou zprávu. Sasuke a Naruto museli jít na jednu naléhavou misi a tím pádem nemůžete trénovat. Ale nemusíte mít strach, pozítří jsou zpět. Musí stihnout oslavu. Takže k vám přiřadíme dočasně někoho jiného, kdo na vás dohlídne.“

„Nejsme malé, nepotřebujeme chůvu“ ohladila jsem se.

„To je mi jasné ale nemohu vás tu nechat běhat samotné, mám za vás zodpovědnost. Navíc budete mít o zábavu postaráno. Za dva dny je Halloween, kterého se jistojistě účastníte.“ Pohlédla na nás tázavě. Já okamžitě pokývala hlavou. Halloween je úžasný svátek, u nás doma se neslaví a byla jsem nadšená představou, že tady je to běžnou záležitostí. Zato Terka jen zavrtěla hlavou.

„Promiňte, ale já musím odmítnout. Halloween mi nevadí, ale nejsem na oslavy…“

„Účast je povinná.“ Dodala s úsměvem Tsunade.

„Nemůžete mě donutit.“

„No pokud nepůjdeš tak mi budeš dělat měsíc poskoka, Shizune by chtěla dovolenou a já sháním náhradu.“ Terka jen zděšeně vytřeštila oči.

„Tak co, přijdeš dobrovolně?“

„Halloween, skvělá věc“ nasadila nucený úsměv, ale bylo vidět, že už teď té věty lituje.

„Dobrá, musíte si koupit a udělat nějaký kostým s tím vám může pomoct vaše…jak jsi ji to nazvala? Jo, chůva.“

„Hahaha, velmi vtipné“ zamračila jsem se a zkřížila ruce na prsou. Ozvalo se slabé zaklepaní, všechny jsme se otočily ke dveřím.

„Už je tady. Dále.“ Dveře se pomalu otevřely a v nich stála..

„SAKURA??!!“   

Obrazek

No jelikož jsem vám minule žádnou otázku nedala dnes to naparavím, samozřejmně to budou opět lehoučké otázky takže žádný strach:

Co byla má první odpověď na Terčinou otázku proč jsem mokrá? Jaké živly mají naše chakry? A co nás měl (a taky bude) Sasuke učit?

No myslím že otázek víc než dost, opět prosím, napište mi koho chcete na diplom. Diplomky k těm minulím kapitolám přibidou zítra nemějte stach XDD

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz), 24. 1. 2010 19:45)

Páni, tak to je fakt bomba povídka!!! xD
A teď k odpovědím:
1) Venku pršelo.
2) Ty oheň a vítr a Terka voda a blesk
3) Chození po vodě
A na diplom třebááá... Sasukeho xD

Vyrovnáme ^_^

(Kagome/Kurama, 6. 1. 2010 12:53)

Ty mě opravdu dostáváš s těmi komentáři... Těší mě že se ti ta povídka líbí, i když jsem s tím ani trochu nepočítala O_o No, budu se snažit napsat poslední kapitolu SS 2 a začnu další Ostřelovače, když se ti to až tak líbí :D U té složky jsem civěla O_o :D A ty piš hezky dál tuhletu povídku, ten Halloween bue moje droga!!

Skleróza

(Jake, 22. 12. 2009 14:34)

Zapomněl jsem:DNa diplomek SasuNaru :-)Katty ví:-)Děkuji

Diplomek !!!:-D

(Jake, 22. 12. 2009 9:38)

1. Protože pršelo
2. Katty oheň a vítr, Terka voda a blesk
3. Sasuke vás má naučit chodit po vodě a ovládat vaše živly.

Ňacháá ^__^

(Naru-chan, 20. 12. 2009 19:06)

Bwhahahaaa..Konečně další díl :D Docela zajímavý..ale u něčeho jsem se musela smát :D Hlavně tomu konci..lituju vás :D Už teď se nemůžu dočkat dalšího :D ALe přejdu k těm otázkám ;D ..Takže odpověděla jsi,že pršelo.Ty máš oheň a vítr a Kagome-chan má vodu a blesk ^^ a Sasan vás má učit chodit po vodě a jak zacházet s živly..myslím :D Na diplom třebáá Itachiho ^^

=^_^=

(Kagome/Kurama, 15. 12. 2009 16:27)

Jedno slovo- LOL :D Mělas mě vidět, jak jsem nadskočila, když jsem to tady konečně viděla -__-" Ehm.. „Halloween, skvělá věc" :D Best věta xD Já jí dám poskoka T_T Mno, odpovědělas, že pršelo, usuratonkachi. Ty máš oheň (X_x) a vítr a já vodu a blesk *_*. A Sasuke nás bude učit chodit po vodě ^__^ Určitě se těšíš, viď? xP Pěkná kapitola, teda ale na konci, přesněji u posledního slova, se mi nějak nápadně zvedl tlak...a s ním i žaludek O_o Na diplom...No, teď přemýšlím...Aby Uchihovi zas o něco nepovyrostlo ego, chápej...Chci Soula Evanse nebo Death the Kida ze Soul Eater :) Tak a má to :D No a další kapitoly se nemůžu dočkat! Pošlu ti jeden obrázek, sice nesedí oblečení, ale mohla bys pochytit fantazii, pokud potřebuješ :)