Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 5. - Kroť se, Sasuke!

2. 8. 2009

Kakashi si nás zavolal k sobě a raději převzal trénink do svých rukou.

„Tak, myslím, že nejprve bych vám měl pořádně vysvětlit, jak jde chakra využít v boji,“ začal s přednáškou a pokynul nám, abychom si sedli do řady před něj. Jakmile jsme tak učinili, stoupl si před nás a vyzval Sasukeho, ať si stoupne vedle něj.

„Nejdřív vám předvedu taijutsu, což je, jak tomu vy říkáte, pěstní souboj. Je to souboj beze zbraní, bez jakéhokoliv použití chakry. Jediné zbraně, které máte, jsou vaše ruce a nohy. Předvedu,“ řekl a zavelel Sasukemu, aby předvedl výkop na hlavu. Sasuke se postavil do bojové pozice a vykopl tak, aby zasáhl Kakashiho hlavu. Jenže uprostřed kopu se opět ozval jeho ještě pořád mírně pobolívající rozkrok. Syknul a přikrčil se, čímž ztratil stabilitu. Jeho noha ztratila švih a Kakashi se jí bez problému vyhnul. Pokynul Sasukemu, aby si raději sednul.

„Jak vidíte, tahle technika má své mouchy. Rychle se při ní unavíte a pokud jste… zraněni, ublížíte spíš sobě než nepříteli. Navíc je dost neúčinná,  pokud protivníka nezasáhnete. Je to technika na boj zblízka.“ Sasuke si mezitím opatrně sednul s vražedným pohledem zabodnutým do Terky. Kakashi se jen pod svou maskou ušklíbl a pokračoval v přednášce o dalších typech technik.

„Další styl, který musí ninja ovládat, je, jak už napovídá jeho název, ninjutsu. Jsou to…neodborně řečeno, taková “kouzla“, která ninja používá.“

„Kouzla??“ Podivily jsme se s Terkou.

„To jako, že tu budem pobíhat jako Harry Potter po Bradavicích a mávat kolem sebe hůlkami?“ Pozvedla jsem pochybovačně obočí a pomalu začala přemýšlet, kdy byl změněn scénář, aniž by nám o tom někdo řekl.

„Ne. Nebudete si tu hrát na Harryho Pottera,“ zamračil se Kakashi, „řekl jsem, že kouzla je neodborný název, musíš poslouchat.“ Podíval se na mě káravě a Terka vedle mě se škodolibě uchechtla.

„Jde o proces, kdy už za pomoci chakry a příslušných ručních pečetí, které vám potom dám za úkol se naučit nazpaměť, dokážete různé kousky, jako třeba si podmanit živly.“ Okouzleně jsme s Terkou na Kakashiho koukaly. Podmanit si živly a ještě víc…to se mi líbí. A líbí se mi to hodně. Když už mám tuhle chakru v sobě, tak ať má také nějaké využití, ne?

„Pojďte se mnou, předvedu vám, jak jsem to myslel.“ Řekl nám Kakashi a spolu s kluky nás zavedl do lesa. V něm jsme si našli takové tiché a uklidňující místo. Byla to taková malá mýtinka uprostřed hustého lesa, tekla tu malá řeka a prozpěvovali ptáčci. Prostě takový malý ráj. Nemohla jsem uvěřit, že ještě existuje místo tak málo poskvrněné člověkem. Zde nám Kakashi řekl, ať se postavíme do řady čelem k říčce.

„Jak jsem říkal, při ninjutsu můžete ovládat živly, jako třeba vzduch. Naruto…“ pokynul Narutovi a ten se postavil za nás. Museli jsme se otočit, abychom viděli, co tam bude dělat. Než jsme se stačili otočit, už vedle něj stál další Naruto. Vytřeštěně jsem na to koukala a nebyla jsem sama, Terka byla taky docela vykolejená.  

„Jak…jak…“ koktala jsem a ukazovala na dva Naruty, které jsem nyní nemohla rozeznat a určit, který je ten pravý.

„To si vysvětlíme potom. Tohle je základní klonovací jutsu, později vás ho naučím.“ Slíbil nám Kakashi a my dál sledovaly, co se bude dít dál. Jeden Naruto natáhl pravou ruku a ten druhý kolem ní začal máchat těma svýma. Jako by z ničeho se tomu prvnímu začala v oné napřažené ruce  formovat malá, modře zářící koule, která se díky máchání rukou toho druhého rychle zvětšovala. Cítila jsem, jak se zvedl vítr a jak se mi na rukou objevila husí kůže. Najednou ten druhý Naruto s hlasitým „PUF“ zmizel v obláčku kouře jako předtím Kakashi. Pravý Naruto se se stále s onou zářící koulí rozmáchl a s výkřikem „RASENGAN!!“ Tu kouli plnou silou natlačil na strom, který se pod energií zlomil vejpůl. Naruto se usmál a komicky se poklonil, když si všiml mojí a Terčiny otevřené pusy.

„No páni!“ neudržela jsem v sobě úžas a koukala na to, co zbylo ze stromu.

„A to není všechno,“ naznačil Kakashi a pokynul Sasukemu, aby se chopil ukázky. Sasuke kývnul a začal své ruce spojovat v divných obrazců. Kdybychom byli ve škole, tak řeknu, že je to nějaká znaková řeč, když potřebujete něco říct kamarádovi a nechcete, aby to slyšel učitel. Nakonec své ruce spojil propletenými prsty, jen ukazováček a prostředníček nechal vztyčené. Zhluboka se nadechl a nakonec, když pusu otevřel, vyšel z jeho úst plamen, který zapálil nejbližší strom.

„Áááááá“ ozval se lesem vyděšený výkřik. Terka, jejíž největší nepřítelem, který ji děsí dnem i nocí, je oheň, se vyděšeně pověsila na nejbližší zdroj potenciální ochrany, což byl shodou okolností Sasuke. Skočila mu kolem krku a ten ji instinktivně chytil, takže se mu teď klepala v náručí s obličejem zabořeným v prostoru mezi jeho krkem a ramenem. V té době začalo mohutně pršet. Jako na zavolanou se spustil liják, která pomohl uhasit oheň, ale my byli promočení až na kůži. Terka se mezitím přestala klepat, ale vypadalo to, že vyčerpáním usnula, stále v Sasukeho náručí, který ji nyní nemohl pustit, a tak Kakashi rozhodl, že půjdeme do pokojů. Pomalu jsme vyrazili na cestu. Už jsme byli mokří jako šťuři, tak proč spěchat, že? Terka to měla v pohodě, jak se zdálo, tak Sasuke vydával dostatek tepla na to, aby zahřál sebe i svého pasažéra, kdežto já se začala klepat zimou jako ratlík. Přece jenom bylo září a já podcenila zářijové počasí, proč jsem šla jen v krátkém rukávu?

„Na“ ozval se vedle mě Naruto a už mi přes ramena přehazoval svou promočenou, ale teplou mikinu.

„Ne, neblbni, teď bude zima tobě,“ snažila jsem se mi mikinu vrátit.

„Mě zima nebude, klidni si ji půjč, vypadáš, že za chvíli umrzneš,“ zasmál se a mě ten úsměv opět šokovaně zahřál u srdce.

„Tak teda děkuju, ale nemysli si, že tím sis odčinil ten snězený rámen,“ povytáhla jsem obočí. Naruto se jen zašklebil a pokračoval v cestě. Všimla jsem si, že s námi Kakashi srovnal krok a za rameno mě odtáhl trochu dozadu tak, aby nás Naruto neslyšel. Ten ovšem pochopil, že se mnou chce Kakashi o něčem mluvit, a tak si pospíšil k Sasukemu, který šel s Terkou v čele. Jakmile k němu Naruto doběhl a chtěl ho hlasitě pozdravit, po něm Sasuke vrhl vražedný pohled a pak trhl hlavou směrem k stále spící Terce. Naruto pochopil a naznačil, že si pusu zapíná na zip. Zasmála jsem se a otočila se na Kakashiho a čekala, co po mě chce.

„Katko…“

„Katty,“ opravila jsem ho hned na začátku.

„Dobrá. Tak tedy, Katty,“ začal, „ty víš, proč se Terka tak vyděsila při pohledu na oheň?“ Musím uznat, že jsem v skrytu duše tuhle otázku čekala, ale přesto jsem jí byla zaskočena. Sklopila jsem hlavu a mírně přikývla. Kakashi nic neříkal, zřejmě čekal, že začnu mluvit já, ale když viděl, že se k ničemu nemám, začal mluvit sám.

„Víš, potřeboval bych to vědět, abych se toho příště vyvaroval. Nebo mi to říct nemůžeš? Mám se zeptat raději jí?“ vyptával se Kakashi.

„Ne, to ne. Nerada na to vzpomíná…a já vlastně taky,“ povzdychla jsem si, „řeknu to stručně. Když Terka byla malá, měli kočku, Bublinu. Byla bílá…a tlustá, ale pro Terku to byla nejlepší kamarádka. Vždy byla uzavřená, s nikým se nebavila. Ne proto, že by ji lidi neměli rádi, ale spíš proto, že ona nechtěla. Jednou na Vánoce jim od svíček na stromku začalo hořet v obýváku. Znáte to, dárky jsou zabalené v balících papírech, koberec taky není zrovna nehořlavý, a tak než stačili oheň uhasit, rozšířil se jim do celého pokoje. Všem se podařilo rychle dostat z pokoje i z bytu, čekalo se už jen na hasiče a Bublinu. Terka se i přes zákaz jejich rodičů rozběhla zpátky do bytu, že Bublinu najde. Jenže oheň se rozšířil i dál a Terka byla v pasti. Malá holka uprostřed ohnivé smrště.

Obrazek

Terku naštěstí zachránil hasič, který právě přijel se svým týmem, ale Bublinu už se jim zachránit nepodařilo. Uhořela tam. Od té doby Terka nesnese pohled na oheň. Stačí jen plamínek ze svíčky nebo ze sirky a úplně ztuhne, a když je oheň větší, stane se to co dneska.“ Kakashi chápavě pokýval hlavou a položil mi ruku na rameno. Během mého povídání jsme se už dostali do vesnice a stanuli jsme před kolejí, ve které byly naše pokoje. Kakashi se s námi rozloučil a šel si po svém, ještě jsem mu stačila zamávat, když jsem si všimla, že na mě Sasuke kývá, ať jdu za ním.

 

„Kde máte pokoj?“ zeptal se celkem klidným a neunaveným hlasem.

„Tady,“ ukázala jsem směrem ke dveřím a vedla jsem je k našemu pokoji. Odemkla jsem pokoj a vešla dovnitř. Sasuke vešel hned za mnou a jemně položil Terku na postel, kterou jsem mu ukázala. Poté se beze slova otočil a odešel. V místnosti jsme zůstali jen já, Naruto a spící Terka.

„No, děkuju za doprovod a poděkuj i Sasukemu za Terku,“ poděkovala jsem Narutovi, protože jsem najednou nevěděla, co mám říct.

„Jo jasně,“ odpoví nervózně a s mírným úsměvem vycouvá z pokoje a zavře za sebou dveře. Povzdychnu si a podívám se na Terku, které se tvář zkřivila strachem.

„Bublino…“ zašeptala a na řasách zavřených očí se jí zaleskly slzy. Rozhlédla jsem se a pohled mi padl na Placku, která si rozplácle hověla v mojí posteli. Rychle jsem ji popadla a podstrčila ji Terce, která si ji přivinula k sobě a dál poklidně spala. Zamyšleně jsem na to koukala. Nikdy jsem Terku neviděla tak zranitelnou jako právě teď. Pravda, taky jsem ji nikdy neviděla napospas většímu ohni než je na plynovém hořáku. Ten šok ji musel hodně vyčerpat. Pomalu jsem vycouvala z pokoje a šla se projít po vesnici, aby Terka měla klid na odpočinek.

_

Další den jsme se sešli na stejném místě ve stejný čas. Terka mě ráno opět probudila sklenicí studené vody, ovšem dnes jsem za to byla celkem i ráda, protože jsem věděla, že se vše vrátilo do starých kolejí. Tedy, skoro všechno. Připadalo mi, že Terka se teď na Sasukeho mračí ještě víc a ten jí vražedné pohledy rád oplácí. Když se o asi tři hodiny později dostavil i Kakashi, začal náš v pořadí druhý trénink.

„Tak, dnes budeme pokračovat v tréninku různých stylů boje ninji. V dnešním plánu je poslední styl a jím je genjutsu,“ začal vysvětlovat Kakashi. „Genjutsu je styl boje na dálku. Od taijutsu a ninjutsu se liší tím, že při genjutsu s protivníkem vůbec nemusíte přijít do kontaktu. Ano, musíte být sice na jeho dohled, ale prakticky se k němu nemusíte přiblížit jako tomu je právě u taijutsu nebo, v některých případech, při ninjutsu. Genjutsu je odlišné tím, že ke svým útokům používá iluze, jakési halucinace, které vašeho nepřítele, pokud to provedete správně, naprosto psychicky zničí a vy ho pak můžete podle potřeby zneškodnit.“ Zaraženě jsem na Kakashiho hleděla. Tohle někdo dokáže? Zabodla jsem svůj pohled do země a přemýšlela, poté jsem si pohlédla na ruce a představila si, jak mi jejími žilami proudí ona chakra, která dokáže takhle člověka zničit. Už mi přestala připadat fajn, opět se pro mě stala smrtelnou nemocí, ovšem ne pro mě, ale pro lidi v mém okolí. Podívala jsem se na Terku, kterou očividně povídání o genjutsu zaujalo nejvíc ze všech stylů, které nám Kakashi představil.

„Chcete si na sobě genjutsu vyzkoušet?“ zeptal se nás Kakashi. Já okamžitě nekompromisně zavrtěla hlavou v zápornou odpověď. Terka oproti tomu pokývala hlavou a vstala, aby se postavila vedle Kakashiho. Ve stejný okamžik udělal to stejné i Sasuke a postavil se naproti Terce. Kakashi k němu přišel a stiskl mu rameno.

„Sasuke, jsou to nováčci. Kroť se, jasné?“ Sasuke jen krátce přikývl a už před sebe dal ruku stejně, jako včera měl zvednuté jen dva prsty. Zvedl se vítr a kolem Terky se rozvířilo popadané listí.

Terka stála na kraji útesu, pod kterým bouřilo moře. Na zádech cítila teplo, tak se otočila a strnula hrůzou. Na kraj útesu ji zahnaly jazyky požáru, který jí nyní zatarasil cestu na útěk. Jediné, co zbývalo, byla malá cestička uprostřed zdí z ohně. Terka se k nim ovšem nepřiblížila, naopak ještě o krok ustoupila, ovšem šlápla na okraj útesu, z něhož spadlo do moře pár kamínků. Zrychleně dýchala. Ztrácela naději když…

„Terez! Terki, honem, podej mi ruku!“ Zakřičela na ni Katty a napřahovala k ní ruku na uličce mezi plameny. Terka přikývla a pomalu k ní napřahovala rozklepanou ruku. Když ji od záchrany dělilo jen několik málo centimetrů, rozezněl se místem křik volající jméno její kamarádky. Katty ruku stáhla, aby se nepopálila, když se otočila a zjišťovala, kdo to na ni volá. Byl to Naruto.

„Katty, honem, už musíme jít, jinak nestihneme to rande!“ křikl na ni. Katty se ještě otočila na Terku, která ji sledovala vytřeštěnýma očima plnýma strachu, pak zpátky na Naruta, naposledy se otočila na Terku a mile se usmála.

„Promiň, musím běžet, snad příště,“ zamávala jí,  rozběhla se za Narutem a políbila ho.

„Co to bylo?“ Vyptával se jí Naruto.

„Ale nic,“ odpověděla a lhostejně mávla rukou směrem, kde Terka čelila smrtelnému nebezpečí.

„Ne! Ne!Néééé!!! Tohle není pravda! Tohle není pravda, to se nikdy nestane!!“ Křičela Terka, padla na kolena chytla se za hlavu a křečovitě zavřela oči.

Když Terka oči opět otevřela, klečela opět na cvičišti a před ní ležel vykolejený Sasuke, který se opíral o lokty a nechápavě sledoval Terku. Rychle jsem k Terce přiběhla a pevně ji objala. Taky mě pevně objala a chvíli to vypadalo, že se snad i rozbrečí, ale to by nesměla být ona.

„Ty bys nešla na rande, kdybych byla ve smrtelném nebezpečí, že?“ Zeptala se mě náhle, já na ni vytřeštěně hleděla a nevěděla, o co jí jde. Došlo mi, že to má něco společného s tou iluzí, kterou v ní vyvolal Sasuke.

„Terez, já si nedokážu představit kluka, kvůli kterého bych tě nechala na holičkách, zvlášť smrtelných,“ odpověděla jsem a Terka zabloudila pohledem k Narutovi, který nyní pomáhal na nohy Sasukemu, kterého si hned vzal do parády Kakashi.

„Ani kvůli němu ne,“ ubezpečila jsem ji, když jsem se podívala, kam se kouká. Tak nějak jsem si během včerejší procházky po Konoze musela přiznat, že se mi tenhle blonďák líbí. Terka přikývla a usmála se na znamení, že chápe a já jí úsměv opětovala.

„Sasuke! Co to sakra mělo znamenat?“ mezitím si Kakashi vzal Sasukeho na kobereček a teď mu potichu nadával. „Pokud si dobře pamatuju, tak jsem ti řekl, ať se krotíš a ne ať se tu málem zhroutí!“ Soptil Kakashi, kdežto Sasuke jen protočil oči.

„Sama chtěla vědět, jak to vypadá, když někoho psychicky složíte, tak jsem ji to ukázal. Škoda, že jsem to nemohl dokončit, pak by možná skončila v nemocnici,“ odpovídal chladně.

„Tak proč jsi to ukončil, když jsi ji chtěl dostat do blázince?“ Vyštěkl Naruto a zatínal ruce v pěst.

„Já? Já to genjutsu neukončil. To ona,“ kývl hlavou směrem k Terce, která se za pomoci mé asistence postavila na nohy a teď se pomalu šourala k debatujícím klukům a senseiovi. Upřeně se zadívala na Sasukeho a já měla pocit, že mu snad dá i facku, ale pak…

„Děkuji, Sasuke.“ Šokovaně jsem se na ni otočila stejně jako ostatní přítomní včetně Sasukeho.

„Jsem ráda, že jsi mi ukázal, co tohle genjutsu dokáže a teď mám ještě větší chuť se ho naučit.“

„Terezo, tenhle idiot tě málem zabil!“ Ohradila jsem se a zamračila se na Sasukeho.

„Aspoň jsem si sama na sobě vyzkoušela, co to dokáže,“ odpověděla pevně a já věděla, že s ní teď už nehnu. Terka se ztěžka posadila na nejbližší pařez a sbírala síly na pokračování tréninku. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Pak jsem se vražedně podívala na Sasukeho a pomalu přešla až k němu, Naruto o krok ustoupil a těkal pohledem ze mě na Sasukeho.

„Udělej ještě jednou něco takového a zpřerážím ti všechny kosti v těle,“ zavrčela jsem na něj.

„Už se třesu,“ ušklíbl se pohrdavě Sasuke. Ještě jednou jsem si ho sjela pohledem ala vrah, šla Terce a z mojí malé tašky přes rameno, kterou nosím furt s sebou, jí podala vodu v pet láhvi. Terka s vděkem přijala a rychle dodávala do svého těla tekutiny. Naruto se obrátil na Sasukeho.

„Ta holka tě vystihla, jseš idiot,“ zakroutil hlavou a šel se zeptat Terky, jak se cítí. Kakashi se už dávno rozhodl uklidnit si nervy na řádcích své oblíbené knížky a nevnímal prostor kolem sebe, jen se tak nenápadně přemístil k pařezu, u kterého jsme všichni byli. Sasuke tam zůstal stát sám. Měl o čem přemýšlet. Že by to dnes opravdu přehnal? Vrtalo mu hlavou a byl rád, když Kakashi rozhodl, že pro dnešek máme volno. Pomalu jsme se vydali na kolej a následně do pokojů, kdežto on se ztratil v obláčku kouře.

_

„Volala jste mě, Hokage-sama?“ Zeptal se, i když to bylo očividné, když pro něj nechala poslat.

„Ano, Kakashi, volala. Chci se zeptat, jak to jde našim nejnovějším členům.“ Odpověděla blondýnka s bujným poprsím.

„Jak jim to jde?“ Kakashimu se vybavila dnešní hodina genjutsu a povzdechl si. „No, musím říct, že výborně,“ usmál se pod maskou. „Ale je tu něco, co mě znepokojuje.“

„A co to je, Kakashi?“

„Víte, Hokage-sama, z holek jde cítit až moc velká energie, jejich chakra je mnohem vyspělejší než by měla být.“ Začal sdělovat to, co jej tížilo.

„Ano, já vím. Také jsem to cítila, když přišly do mé kanceláře poprvé.“

„Vyspělost jejich chakry je na úrovni…“ zamyslel se, „na úrovni Sakury. Na Sasukeho a Naruta stále nemají, ale i tak je zarážející. Podle dostupných informací se v nich měla chakra probudit teprve před rokem, takže i jejich úroveň by měla být tak ročního dítěte, jenže ony…Tereze se dnes podařilo dostat z genjutsu, jen tak.“

„Prosím?“ Podivila se upřímně Tsunade.

„Ano. Nikdo genjutsu nepřerušil, ani nepoužila Kai, protože ani neví, co to je. Jen prostě cítila, že to, co je jí ukazováno, není pravda, a tak se z toho dostala. Je to zarážející.“ Povzdychl si Kakashi, který si neví rady.

„Ano, to vskutku je. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela, ani o tom, že by chakra narostla tak rychle… Hlídej je, Kakashi,“ rozhodla nakonec, „pro jejich vlastní bezpečí. Jestli se o nich dozví Orochimaru nebo Akatsuki, budou v nebezpečí a s nimi i celá vesnice. Samozřejmě je trénuj dál, musí být vytrénované, aby zvládly to, co si pro ně život nachystá, ale zároveň je hlídej. A teď jdi.“ Poručila mu a usedla do křesla, na němž se otočila k místnosti zády a koukala z okna. Kakashi se jen krátce uklonil zádům židle a se známým „PUF“ zmizel.

 

Obrazek

Obrazek

Mno a otázky k této kapitolce jsou:

Jaké číslo má náš pokoj?(musíte zalovit v paměti XDD) a jak se jmenovala Terčina kočka a proč??

  

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Naru-san, 9. 8. 2009 15:19)

Ááá děkuju ^^ Jo,SasuNaru trefa xD

....

(Naru-san, 8. 8. 2009 19:31)

Hustě :D Super díl rychle další :) Em..Nechtěla by jsi spřátelit??Kdyby náhodou tak můj web je www.naru-san.blog.cz Díky :)

Tááákže!

(K-chan =^.^= (Kagome/Kurama), 3. 8. 2009 14:25)

Komentářů k téhle kapitole jsi dostala plno slovních, nemám pravdu? ;) Ale i tak- byla super, vážně se mi líbila a dokonce mě i pobavila *hehehe*, ale příští kapitola ať je celá o tobě!!! =^.^=
Náš pokoj má číslo 33 a moje kočka...ehm...Říká ti něco "bubly bubly"? :D Pokud ne, tak teda Bublina xD No a byla bílá...a tlustá, ale byla to moje nejlepší kamarádka :D:D Chudinka Bublinka uhořela, nechala jsem ji ve spárech ohně O_o *kajícný výraz* No nic, já doufám, že jsi začala psát tu šestou kapitolu, jak jsi včera říkala! *Protože já nenapsala ani čárečku xD*