kapitola 3. - Hloupé příběhy nudící se ženy
Terka naštvaně dupala pryč od vřeštícího davu fanynek a hlavně od jednoho strašného egoisty, kterého právě potkala. Teprve když zahnula za roh dovolila si zpomalit a za pár kroků dokonce zastavit aby ji Ten Ten mohla dohonit.
„Co to bylo? Uznávám, že může být trochu nepříjemný, ale nebylo tohle trochu přehnaný?“ Vyptávala se Ten Ten, kterou Terčino chování dost vyvedlo z míry.
„Ne. Nebylo, a i kdyby jo tak co?“ Odsekla vztekle Terka a pokračovala v cestě i s Ten Ten která po ní házela nenápadně zkoumavým očkem. Terka si toho nevšímala nebo spíš si toho nechtěla všímat. Byla příliš ponořená do svých myšlenek než aby dávala pozor, kam jde, takže se Ten Ten ujala vedení a vedla Terku k dívčí koleji, kde bydlely všechny dívčí studentky v této vesnici-tedy pokud nebyly moc malé nebo moc staré to buď bydlely s rodiči, nebo samy. Terka se pomalu vlekla za ní a přemýšlela o slovech Ten Ten. Samozřejmě že její reakce na Sasukeho byla přehnaná ale měla svůj důvod. Ať chtěla či ne musela si přiznat, že ji Sasuke upoutal na první pohled. Přitahoval ji, jako magnet přitahuje kov. Přitahovala ji jeho temná aura, kterou kolem něj cítila. Přitahoval ji jeho výraz zlého kluka. Přitahovali ji jeho vlasy barvy zatažené noční oblohy a oči, ve kterých by se dokázala ztratit. Ovšem kdyby si tohle přiznala, musela by i uznat že je na stejné úrovni jako ty vřeštící holky, které kolem něj poskakovaly. A to odmítala. Tím že na něj vyjela utvrzovala spíš sebe že s ním nic nechce mít. Že nikdy neklesne na úroveň těch slepic, které dnes viděla. Dřív než by Terka čekala se před nimi vynořila velká budova s mnoha okny která ji připomínala internát na její škole. Spolu s Ten Ten vešly dovnitř a zamířili k pokoji, který už nejspíš měly nachystaný, protože Ten Ten mířila neomylně k jednomu určitému pokoji. Když ale přišly na patro, ve kterém se pokoj nacházel udiveně koukaly na Karolínu a Nikol které se v pokoji už stačily zabydlet. Před pokojem stál Kakashi který se ležérně opíral on stěnu a svým jedním okem lítal po stránkách knihy v oranžovém obalu. Když holky zpozoroval, zaklapl knihu a vyrazil k nově příchozím.
„Zdravím“ pozdravil pozvednutím ruky a i když to pod maskou nešlo vidět vypadalo to jako by se usmíval. „Mám pro tebe a tvou kamarádku nemilou zprávu“ pokračoval a mluvil nyní jen k Terce.
„Víš, čekali jsme, že přijedete jen vy dvě, s těmi dalšími jsme nepočítali a jelikož zabraly pokoj určený původně pro vás nemáme jinou možnost než vás nastěhovat jinam.“ Terka se na něj zamračila.
„Kam jinam přesně myslíte?“
„Mno bylo by to do chlapeckých kolejí. Jedině tam je ještě volný jeden pokoj. Tedy pokud vám to nevadí, že tam budou jen chlapci a že tomu pokoji chybí základní dívčí barvy jako je třeba růžov…“
„Ten pokoj berem!!“ Vykřikla Terka, když slyšela, že na dívčích kolejích by musela kolem sebe snášet růžovou. I Ten Ten se při vzpomínce že kdysi taky měla růžový pokoj dokud ho nepřemalovala musela odporem otřást.
„A víš jistě, že to Katce nebude vadit?“ Zeptal se ještě s pochybami Kakashi. Na jeho vkus to šlo až moc snadno.
„Ne. Jsem si jistá, že ji to vadit nebude. A jestli jo tak má smůlu. Navíc ona se vždy víc bavila s kluky než s holkami a já vlastně taky. Jsem si jistá že na chlapecké koleji si spíž najdeme přátele než na dívčí.“ Ujišťovala Kakashiho při vzpomínce jaké zde jsou holky. I když ji by to nevadilo, byla spíš samotář ale moc dobře věděla, že by její kamarádku asi klepla pepka, kdyby se tu neměla s kým bavit.
„Dobře tak já tě tam zavedu“ řekl Kakashi a vyrazil na cestu. Terka se ještě rychle rozloučila s Ten Ten která už šla do svého pokoje a spěchala za Kakashim který se ji pomalu ztrácel z dohledu.
„Teď mě tak napadá, jakto že jsi tu sama?“ Ptal se po cestě Kakashi. „Kde máš tu druhou?“
„Katty dostala hlad a ta nervózní holka… Hinata? Jo Hinata ji poradila, ať jde na nějaké nudle, že prý jsou tu nejlepší.“
„Vážně? Tak to bychom pro ni měli prvně zajít, ať taky ví kde bude po tento rok bydlet.“
„Nemusíme. Stejně to do zítřka zapomene“ ušklíbla se Terka, ale následovala Kakashiho.
_
„A co je mi jako do toho že tohle je tvoje místo?“ Vyštěkla jsem na nově příchozího kluka „máš ho snad někde podepsaný?“
„Ne ale vždycky sedávám tady. Je to moje místo, to tu ví každý… Ty asi nejsi odsud?“ Zeptal se při pohledu na mou pro něj neznámou tvář a oblečení, které se nejspíš do jejich vesnice nehodilo.
„Staříku řekni ji, že je to moje místo“ dožadoval se podpory od majitele stánku.
„Ale notak Naruto. Takhle se přece k holkám chovat nemůžeš. Nezapomeň, že jen díky ženám, které rodí děti naše vesnice nikdy nepadne ani nevymře. Musíš se k děvčatům naučit chovat trochu s větší úctou.“ Pokáral ho stařík, sladce se na mě usmál a já mu úsměv s radostí oplatila. To je názor podle mého gusta.
„Navíc je tu spousta dalších židlí tak si můžeš pro dnešek sednout na jinou“ pokračoval v řeči zády k nám protože začal připravovat Ramen který jsem si objednala i pro nově příchozího hladovce. Naruto jak se nejspíš kluk jmenoval se s nafouklými tvářemi posadil ob jednu židli ode mě. Stařík mezi nás postavil Ramen a chystal se připravit další, aniž by netušil, co tím způsobí. Natáhla jsem se pro misku, ale to ve stejný okamžik udělal i Naruto a tím začala další hádka. Seděli jsme každý na svém místě a mezi námi jen židlička a miska plná lahodného Ramenu. Z očí nám metali blesky a propalovaly toho druhého.
„To je moje miska“ zavrčela jsem na Naruta.
„Vážně? Máš ji někde podepsanou?“ Zopakoval po mně s úšklebkem. Ještě víc jsem se zamračila a už, už jsem na toho drzouna chtěla vypálit nějakou pěknou nadávku když do krámku jako velká voda vtrhla Terka s Kakashim v patách.
„Katko! To se ještě futr cpeš? Už vím, kde budeme mít pokoj tak přestaň blbnout a pojď.“ Křikla Terka a za límec mého trika mě začala tahat ze stánku, aniž by brala v potaz moje nářky. Kakashi se jen omluvně usmál na staříka za pultem a spěchal za děvčaty. Naruto zůstal zírat tam kde jeho sok zmizel a ani si nevšiml, že díky zásahu další nové holky vlastně boj o misku vyhrál. Po tváři se mu rozlil zvláštní usměv který u něj majitel obchodu ještě neviděla.
„Takže Katka hmm…“
_
„Chlapecká kolej?! Vypadám snad jako kluk?“
„No když se podíváš z určitého úhlu…“
„Mlč!!“
„No tak promiň, ale jinde nebylo místo tedy pokud nechceš sdílet pokoj s hektolitry růžové a našimi princeznami.“ Nemohla jsem uvěřit svým očím, když nás Kakashi přivedl k místu kde budeme rok bydlet.
„Ano moc se omlouváme, ale nikde jinde nebylo místo a Terka říkala, že by ti to nevadilo, že se stejně víc bavíš s kluky, takže to nebude problém“ omlouval se rozpačitě Kakashi a znělo to opravdu omluvně, takže jsem to nakonec přijala a obešla se bez dalších komentářů. Možná to takhle bude přece jen lepší.
Vstoupili jsme do budovy, která byla propletena mnoha chodbami a připomínala malé bludiště. Všude bylo mnoho oken a dveří, které vedli k pokojům chlapců, po kterých nyní nebylo ani vidu ani slechu. Náš pokoj se nacházel úplně v posledním patře, úplně na konci chodby s číslem 33.
„Tak zde je váš pokoj děvčata“ přivítal nás Kakashi s milým úsměvem na tváři když odemknul dveře a pustil nás dovnitř. Nevím, jestli bych tyto prostory nazvala pokojem. Pod pojmem pokoj si většinou představím (a určitě ne jen já ale i vy) postel, noční stolek, nějakou skříň a okno ale tohle bylo mnohem víc podobné menšímu bytu. Byly tu dvě postele, dva noční stolky s lampičkami, menší kuchyňská linka na ohřátí polotovarů či uvaření menších jídel. Malá lednička, poličky s talíři, skleničkami, miskami a příbory, vše po dvou kusech. Postele čněly do prostoru a nohy mířily ke kuchyňce. Po levé straně od druhé postele bylo houpací křeslo a další stolek přímo vybízející aby se na něj položil šálek čaje nebo kávy a v křesle se člověk začetl do nějakého pěkného příběhu. Za křeslem bylo okno, které se dalo zakrýt těžkými závěsy. Uprostřed pokoje byl položený koberec, který všemu dodával zvláštní domovskou atmosféru. Hned u dveří byl věšák na svršky a vedle něj dvě velké šatní skříně a dveře, které jisto jistě vedly na záchod a menší koupelničky. A vedle postelí na nás jako poslušní pejsci čekali naše kufry.
„Tak co. Jak se vám líbí váš pokoj?“ Zeptal se mírně nervózně Kakashi když jsme dlouho nic neříkaly.
„Pokoj?“ Zeptala jsem se stále s úžasem „vy tomuhle říkáte pokoj? Tak to u vás nechci vidět byty.“ Terka přikývla a začala se po “pokoji“ rozhlížet.
„Tak já vás nechám, ať si můžete vybalit a trochu se zabydlet. Tady jsou klíče a kdyby jste něco potřebovali tak zajděte buď za mnou nebo za Tsunade nebo se zeptejte kluků, až přijdou z…vyučování.“ Poděkovaly jsme a převzaly si od Kakashiho klíče načež se otočil a odešel neznámo kam. S Terkou jsme se začali pomalu seznamovat s našim novým domovem a vybalovat ale byl tu ještě jeden problém, který bylo nutné vyřešit…
„Budeme hlasovat.“
„Žádné takové. Prostě to bude tak jak jsem řekla a hotovo.“
„To není fér.“
„Život není fér měla bys to konečně pochopit navíc já si tu postel zabrala dřív, takže já spím tady“
Zamračeně jsem koukala na Terku, která si hověla v posteli blíž k oknu a tím jasně dala najevo, že je její. Rezignovaně jsem si lehla na vedlejší postel a z batohu vytáhla poslední věc, která mi tam ještě zůstala – moje žába Placka. Plyšové žáby sbírám už od jedenácti let a tahle rozpláclá žába se zipem místo pusy semnou cestovala všude, takže nesměla chybět ani na této výpravě do Irska. Terka se nad tím požmoulaným a špinavým kousíčkem plyše musela pousmát. Moc dobře Placku znala, ráda ji dělala uzly na jejích dlouhých nohách a také ji vždy používala při našich polštářových bitvách. Zhluboka si povzdechla, ruce dala za hlavu, nohy překřížila a koukala se do bílého stropu.
„Jsem zvědavá, co nás zítra asi čeká“ prolomila jsem ticho vládnoucí v pokoji, dokud Terka koukala do stropu a já si hrála s Plackou.
„Nejspíš nám vysvětlí, jak to tu bude po tento rok probíhat. Seznámí nás s podrobnostmi, řeknou, do jaké třídy budeme patřit a budeme se muset představit a seznámit s ostatními studenty… Já nesnáším seznamování s cizími lidmi. To nás prostě nemůžou šoupnout do nějakého kouta a nechat nás napokoji?“
„Myslím, že to by bylo až moc snadné.“ Terka si odfrkla, a jelikož se pomalu schylovalo k večeru převlékly jsme se do pyžama a s plnou hlavou zážitků brzy usnuly tvrdým spánkem. Říká se, že když někde spíte první noc tak sen co se vám zdá se splní, doufám, že se mi bude zdát něco pěkného.
_
Další den jsem se probudila do krásného rána, tedy bylo by krásné, kdyby mě Terka neprobudila sklenicí ledové vody.
„U všech svatých proč jsi to udělala?!“
„Protože už fakt musíš vstávat a mě nešlo tě vzbudit. Tady spíš ještě tvrdším spánkem než doma a to jsem si říkala, že horší to už být nemůže. Ale zpátky k tématu, v osm tady byl Kakashi a říkal, že se v deset sejdeme před kolejí a půjdeme za Tsunade aby nám řekla vše potřebné k naší výuce a o tom jak to tu vůbec bude probíhat a také se zmínil, že nám řekne i něco o nás což upřímně nechápu, jak myslel. A vzhledem k tomu že je“ podívala se na hodinky na své ruce „9:45 tak máš nejvyšší čas, aby ses připravila!“ Vytřeštěně jsem na Terku koukala a až po chvíli mi došel význam jejich slov- no co po ránu jsem jak praštěná a tak rychle mi to nemyslí. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela do takové malinkaté provizorní koupelny a rychle se začala upravovat a provádět ranní hygienu. Na malém kuchyňském stolečku ležel chleba a čerstvě uvařený čaj nepochybně připravený Terkou. Obešla jsem ho bez povšimnutí, i když jsem měla hlad jako vlk a rychle se začala oblíkat. Podívala jsem se na Terku, která seděla v houpacím křesle a četla si knížku.
„Ta snídaně je pro tebe já už jedla a dělej nebo přijdeme pozdě!“
„Jo, jo hyť už koho em“ huhňala jsem s plnou pusou chlebu a čaje který mi opařil jazyk (hyť už koho em=vždyť už skoro jsem).
Přesně v deset jsme stály před budovou chlapeckých kolejí, ale Kakashi přišel až o půl jedenácté s tím že si musel ještě něco probrat se svými studenty, které prý brzy poznáme což Terki moc nepotěšilo. Pomalu jsme šly za Kakashim který nás vedl k sídlu hokage stejně jako včera až na to že tu chyběli dva naši černí pasažéři.
„Kde je Karolína a Nikol“ zeptala jsem se Kakashiho když jsme od sídla hokage byli coby kamenem dohodil.
„Nebojte o ty dvě je už postarané. Byly dnes ráno přiděleny k jednomu našemu učiteli, který se o ně určitě moc dobře postará. Jmenuje se Jiraya možná o něm ještě někdy uslyšíte“ vysvětloval a při vyřčení učitelova jména se ušklíbl. Pokrčila jsem rameny a vycházela za ním po schodech, které vedly, až na úplný vršek stavby kde se nacházela kancelář Tsunade.
„Dále“ ozvalo se po Kakashiho zaklepaní, vešly jsme tedy a Tsunade nás vyzvala, ať se posadíme. Před jejím stolem stály dvě židle, které jen čekaly až je použijeme k účelu pro který byly stvořeny. Tsunade seděla za stolem který se i dnes topil pod hromady papírů. Opírala se o něj lokty a rukama s propletenými prsty si zakrývala půlku obličeje. Měřila si nás zkoumavým pohledem, pod kterým jsem znervózněla. Připadala jsem si jako pod mikroskopem. U okna za Tsunadinými zády stála jako vždy Shizune se svými deskami a taktéž se na nás dívala podivným pohledem. Kakashi se opíral o zeď u dveří a četl si v podivné oranžové knížce. Tsunade se zhluboka nadechla a začala s vypravováním, které mělo navždy změnit náš život, ale o tom jsme v tuto chvíli neměly ani tušení.
„ Takže děvčata, zavolala jsem si vás abych vám pověděla jak to tu bude vůbec probíhat a abych vás seznámila s tím, kde se to vlastně nacházíte a proč jste tu.“ Trochu jsem nakrčila čelo a přemýšlela jak to Tsunade myslí než jsem však mohla promyslet nějaké teorie hokage začala opět mluvit.
„Myslím, že přejdu ke kratší části tohohle příběhu, ať to máme rychle za sebou. Takže, tato vesnice není tak úplně obyčejná vesnice, kterou můžete vidět kdekoliv jinde, je to vesnice kde se zaučují mladí ninjové vašeho nebo dokonce mladšího věku. Všem našim studentům koluje v těle takzvaná chakra která je zdrojem jejich síly, vytrvalosti a předpokladem k tomu aby se z nich staly uctívaní ninjové. Vy dvě tu nejste jen tak z rozmaru vašeho ředitele, který se vás chtěl jenom zbavit“ Tsunade se podívala na mě a dál pokračovala „jste tu, protože se ve vašem těle z nám zatím neznámých důvodů chakra rozproudila a rve se na povrch. Ve světě ve kterém jste vyrůstaly by vám mohla způsobit nemalé potíže, proto jsme spolu s vaší školou zorganizovali tuto akci sem do Irska aby jste se mohly naučit jak s ní zacházek a jak si ji podmanit aby skákala, jak vy pískáte. Vynasnažíme se aby jste to zvládly snadno, ale čekáme, že s námi bude spolupracovat a nebudete dělat žádné potíž…“
„Páni! To je úžasný příběh Lady Tsunade, víte, co vydejte to knižně určitě to bude bestseler jen bych přidala pár výbuchu, nějakého padoucha a hlavního hrdinu který nakonec vše zachrání určitě budu jedna z prvních kdo si to koupí ale teď když mě omluvíte tak mám na práci jiné věci než tu poslouchat přehnané fantazie nudící se ženy.“ S těmito slovy jsem se zvedla a chtěla odejít, jenže mě v mém odchodu zarazil Kakashi který se postavil před dveře, takže jsem je nemohla otevřít a jít pryč.
„Posaď se prosím“ nebyl to rozkaz byla to žádost osoby, která to myslela smrtelně vážně. Otočila jsem se zpátky na Tsunade která v klidu seděla za stolem a pohledem mě vyzívala, ať se znovu posadím. Přešla jsem k židli „vy to myslíte vážně že? Tohle není výmysl“ Tsunade se zavřenýma očima zakroutila hlavou a čekala, co udělám. Svěsila jsem hlavu a s pohledem zabodnutým do země jsem si ztěžka sedla zpátky na židli. Terka vedle mě seděla nehnutě a rentgenovala své ruce, které se jí třásly na kolenou. Vypadalo to, že chce svůj mírný třas ovládnout ale přece jenom šok, byl větší než vůle přestat se třást. Aniž bych věděla proč, oči se mi zalily slzami, ale udržela jsem je tam, kde byly a nedovolila jim prodrat se na povrch. Zvedla jsem pohled k Tsunade
„Jak? Proč? Chci říct, proč my?“
„Tak to opravdu ještě nevím, ale slibuju, že udělám vše, abych na to přišla. Do té doby však budete muset zůstat tady a pokusit se chakru ovládnout.“
„Takže z nás chcete udělat nějaké ninji“ promluvila náhle Terka a mě překvapilo s jakou hořkostí a snad by se dalo říct i nenávistí slovo ninja vyslovila.
„Ale my jsme sem měly jet studovat. Naučit se jiné studijní metody v cizí zemi. Na tohle…na tohle nejsme stavěné!!“ Terka stupňovala hlasitost svého hlasu až ke konci skoro křičela. Sklopila jsem pohled a znovu pozorovala strukturu podlahy. Terka měla pravdu, na tohle nejsme stavěné a hlavně připravené. Tohle byl od našeho ředitele podraz, takže ten dotazník a řeči o výměnném pobytu byly jen výmluvy? Tak moment…
„Moment. A co Karolína a Nikol. Ty tohlencto mají taky?“ Zeptala jsem se a až pak mi došlo, že o té chakře mluvím, jako o nemoci která mi navíc připadala smrtelná.
„Ne. Ty dvě v sobě chakru nemají rozpohybovanou. To že jsou tady je neplánovaná změna plánu, která by mohla vše zkazit. Proto jsme je přidělily k senseiovi který je bude prozatím držet od vás dál. Nic se nesmí dozvědět.“ Dodala Tsunade a hlasem zdůraznila, že od teď je to tajemství. S Terkou jsme přikývly.
„Teď se půjdete seznámit s ostatními studenty. Kakashi vás zavede do třídy kde už nejspíš netrpělivě čekají na příchod nových studentů.“ Terka při těchto slovech viditelně zbledla. Tsunade nám pokynula, že už můžeme jít jen nám připomněla že kdykoliv budeme něco potřebovat tak za ni můžeme přijít. Obě jsme kývly a zvedly se na roztřesené nohy. Pomalu jsme už vycházely ze dveří když Tsunade ještě zavolala na Kakashiho který nám držel otevřené dveře.
„Kakashi! Doufám že víš co po seznámení bude následovat“ Kakashi přikývl.
„Jistě hokage jen…pět? Nebude to moc na jednoho člověka?“
„Nikoliv pět ale jen čtyři. Ji“ zamávala hnědou složkou „pošleme jinak.“
„Jistě tak to už bude zvladatelné“ Pousmál se Kakashi a začal nás vystrkovat ze dveří. S Terkou jsme se po sobě podívaly a přemýšlely co to jako teď mělo znamenat.
Kakashi šel svižným krokem a my za ním jen cupitaly. Nikdo nemluvil, každý byl totiž moc zabraný do svých myšlenek. Hlavou se mi rojily otázky a bručely jako roj včel, a nikde žádná odpověď. Doufala jsem, že mi nakonec Kakashi na většinu z nich odpoví. Teď na to ovšem nebyl čas, protože jsme stanuly před dveřmi, za kterými se ozýval křik, hovor, pískání dívek a další zvuky které mi připomněli mojí třídu, když byla přestávka. Značně jsem při té vzpomínce posmutněla. Ano tehdy o přestávkách to bylo vše v pořádku. Byla jsem normální a jediné co mě zajímalo, bylo, jak naštvat svého třídního. Teď je vše jinak. V těle nám koluje jakási chakra a máme se učit na nijni. Stály jsme před třídou a psychicky se připravovaly na to co nás asi čeká. Hlavně Terka, které se mírně třásly kolena a ruce a s nakrčeným obočím sledovala zem. Dala jsem ji ruku kolem ramen, zvědavě se na mě podívala a já se na ni povzbudivě usmála. Terka mi usměv oplatila i když nebyl až tak přesvědčivý. Rázně jsem přikývla, když se nás Kakashi zeptal, jestli jsme připravené a otevřel dveře. Připadalo mi to, jako kdyby otevřel dveře od úplně jiného života, který na nás čekal. Ve třídě bylo najednou hrobové ticho. Zhluboka jsem se nadechla a spolu s Terkou jsme vyšly vstříc tomu novému životu, který k nám natáhl ruku a nám nezbývalo nic jiného než se ji chytit a nechat se vést. Tak otázka k této kapilo je takováto:
Z čeho má Terka v této kapitole největší strach a jako co si představuju chakru?
Jako obvykle chci aby jste do komentíku psaly co chcete na diplom a nebojte doplomky k minulé kapitole tu již brzo budou =3
Komentáře
Přehled komentářů
Jééééééé!! OMG!! To se ti teda povedlo!! Moc prosím o další díl. Doufám, že na pokračování nebudu muset čekat tak dlouho:D
....................
(Akyra, 3. 6. 2009 13:58)další skvělá kapitolka takže Terka se bojí seznmování a ty si chakru představuješ jako smrtelnou nemoc? kdybych se náhodou trefila chtěla bych vlkyˇ.^
Sugoi
(Aya, 31. 5. 2009 16:23)Super,úžasný :D honem další díl....má strach ze seznamování a představuješ si že to je nemoc která je smrtelná :D Na diplom pls Naruta :D (jestli to mám dobře xD ,díky pp xD)
=^_^=
(Kagome/Kurama, 30. 5. 2009 13:50)
Banzaaaai! ^_^ Takhle skončit...Katty, řeknu ti, že na to seznamování se těším! Nechtěla bych být ve...eh, svý kůži :D Víš jak to myslím, že jo xD
Odpovědi... Heh, sakra...Tak, tady se nejvíc bojím toho seznamování, ne? :D a chakra...tu si představuješ...*matně vzpomíná* Jako smrtelnou nemoc? xDD *jej no já jen doufám, že jsem se nesekla O_o*
Katty, mám pro tebe další úkol. Ten s těmi jmény do mé povídky jsi neudělala, tak tenhle prostě udělat MUSÍŠ! :D Taakže...Do poloviny června tady chci další kapitolku!!!!!! ^___^ *taky tě mám ráda xP*
oooooooo
(Riuu, 12. 6. 2009 22:02)